režisérka Iva Lajdová
Jak se Vám u nás na festivalu hraje?
My máme s Prknem moc krásný vztahy, takže se sem, na festival Na prknech, vždycky těšíme. A když se nám všem podaří sejít a přijet si sem zahrát, je to pro nás vždycky velmi příjemný a krásný zážitek.
Co Vás vedlo k tomu, že jste si vybrali právě pohádky z Fimfára?
My jsme zvažovali, jak dostat do divadla spoustu nových lidí, kteří chtěli hrát divadlo, ale neměli v podstatě žádnou zkušenost, a protože my jsme zvyklí dělat náročnější hry, například pěvecky nebo choreograficky, jako jsou muzikály nebo operetky, nebo jsou to psychologicky náročnější témata, nechtěli jsme pro nováčky nic tak závažného. Přitom jsme chtěli, aby si vyzkoušeli tu divadelní půdu, ale zase jsme nechtěli sáhnout vyloženě do nějaké lehké pohádky, takže jsme vybrali pana Wericha, jako takové pohádky pro dospělé. A pokusili jsme se je udělat tak, aby byly zajímavé i pro děti, hlavně třeba vizuálně, ale aby zároveň zůstaly pro ty rodiče taky přitažlivé.
Máte k Fimfáru nějaký bližší vztah?
Mně osobně se Fimfárum líbí, znám jak tu knihu, tak to televizní zpracování, čili ten vztah tam určitý je, ale nedá se říct, že by byl něčím výjimečný.
A konkrétně tyto tři pohádky jste vybírali s divadlem společně, nebo to byl váš nápad? A proč zrovna tyhle?
Ty konkrétní pohádky jsem už vybírala spíš na základě toho, jak se mi formoval ansámbl, abych mohla využít lidi, co přicházeli, a přitom abych nesahala do pohádek z Fimfára, které jsou notoricky známé.
Rozebírali jste s herci společně, jaké mají tyto pohádky ponaučení a jak na ostatní působí?
Rozebírali jsme to docela dost a dokonce bych řekla, že ty prvotní zkoušky připomínaly spíše takovou dramaťákovskou dílnu. Zkoušeli jsme i mizanscénický postavení, vykreslovat si ty charaktery postav zvlášť, bavili jsme se společně o tom, co mají ty pohádky přinášet. Ono se v každé dá najít ještě další podtext, který může vyplynout nahoru. Takže nejprve jsme četli ty předlohy od pana Wericha a teprve po těchto rozmluvách a takových těch lekcích dramaťáku jsme si vzali do ruky scénář.
Kolikáté je to Vaše divadelní představení s tímto souborem v roli režisérky?
Co se týče spolupráce, tak to už je několikáté, přesně nevím, protože to nemám zmapovaný, ale s divadlem Haná je to můj režijní debut.
A jak se vám hraje s vaším divadlem?
Krásně, já ráda hraju s divadlem Haná. Je to divadlo, co znám už od střední školy, a znám tam spoustu lidí, které mám moc ráda, jsou to moji přátelé, jsme parta, která místo toho, aby chodila do hospody, chodí do hospody, ale k tomu ještě zkouší divadlo.
Jak dlouhou má divadlo Haná tradici?
Divadlo Haná, myslím loni nebo předloni, oslavilo 150 let. Hráli jsme My fair lady jako jubilejní představení. A měli jsme k tomu jubileu během celého roku takové různé doplňkové programy.
Když toto bylo vaše první režijní představení, měla jste z toho obavy, nebo jste věděla, že to pro vás nebude problém?
On to nebyl můj úplně první režijní počin, byl první jen s divadlem Haná. Předtím jsem režírovala svoje vrstevníky v rámci školního divadla, takže to byl takový menší formát. Chtěla jsem do toho jít, lákalo mě to, a cítila jsem velkou podporu od těch kovaných režisérů, těch stávajících a dlouholetých členů divadla. Moc mi pomáhali u zkoušení a šli vzorem těm nováčkům, ukazovali jim, jak se to vlastně dělá, jak dalece se dá s čím pracovat, bylo to hodně o podpoře a vzájemné spolupráci. Takže ta práce byla příjemná, doufám, že pro obě strany. Na druhé straně to bylo hodně náročný vzhledem k tomu, že 70% těch účinkujících jsou naprostí nováčci, kteří nemají s divadlem vůbec žádnou, nebo minimální zkušenost.
Bylo pro vás těžký ukázat těm lidem, jak byste si to přesně představovala?
Bylo. Snažím se vyvarovat toho, abych jim to sama ukazovala, protože si myslím, že herec by si měl najít tu cestu, která pro něho bude přijatelná a kde obsáhne představu režiséra. Já mám ty mantinely docela daleko od sebe, takže se do nich dá vejít. Ale vůbec vysvětlit hercům formát, jakým bych chtěla, aby se to přeneslo na to jeviště, bylo hodně náročný. Mně šlo hodně o gesta a to byl u těch nováčků oříšek.
Máte v plánu přijet příští rok? A máte už vymyšlenou nějakou novou inscenaci?
Určitě chceme přijet. A nevím, jestli o tom představení můžu mluvit, protože to není můj režisérský počin, nicméně se na tom taky podílím. Chystáme na podzim premiéru divadelní hry Kuřačky a spasitelky. Takže pokud všechno vyjde, mohli bychom zavítat s tímto kusem.
Rozhovor vedla Eliška Siblíková, pro web upravili Silvie Siblíková a Jan Chlubný