Filip Živný – princ
Jak se Vám na našem festivalu hraje?
Úplně suprově, protože tady máte skvělou atmosféru. A hlavně se tady sejdou dobrý soubory, co mají zajímavý hry, a baví nás tady nejenom hrát, ale i tady zůstávat a koukat i na ty ostatní představení, protože bývají moc hezký.
Jak dlouho tu dneska zůstanete?
No, já tady dneska zůstanu do zítra, ale záleží, jak kdo může.
Četli jste si loni naše recenze?
Ano, četli jsme si je.
A mělo to nějaký vliv na tvorbu letošního představení?
Já myslím, že každá recenze má vliv, i to, co ti kdo řekne, protože se z toho ponaučíš a něco si z toho vezmeš, takže určitě. Něco jsme přidali nebo ubrali na základě těch vašich připomínek, takže asi jo.
Já si pamatuju, že jsme tam psali, že byla škoda, že jsi měl loni tak malou roli, tak jestli to mělo vliv na letošní rok, když jsi byl hlavní postavou?
Nene, my vybíráme role hlasováním, takže to asi vliv nemělo.
Jak jste přišli k tomuto představení?
Jednoduše, náš pan režisér je dobrej kamarád se scénáristou toho filmu, a my jsme hledali pohádku, která by nám vyhovovala. Ono je to prostě těžký vybrat něco, v čem hraje 15 lidí, aby se všichni nějak zapojili. Ta bambitka byla na tohle ideální. Navíc se pan scenárista byl podívat i na premiéře a říkal, že se mu to líbilo, jak jsme to zahráli, že se mu líbila ta atmosféra. Ale je teda fakt, že říkal, že přivede Kluse, ale nepřivedl.
Proč jste letos vynechali hudbu? V celém představení byly jen dvě písničky, což je oproti vašemu loňskými představení docela málo.
My neumíme zpívat. Loni tam byla hudba, pamatuju se, že jsem dělal i nějaký ty zvukový efekty, ale říkali jsme si, že to letos zkusíme až téměř minimalisticky. Tady se skoro ani nestřídají scény, každou chvilku je to jinde, ale není tam žádná výrazná scenérie a hrajeme to celý v jedněch kulisách. Takže si myslím, že by tam ta hudba sice mohla být, ale když jsme to letos zkusili bez ní, že to vypadá dobře, možná by akorát zavazela.
Jak se Vám spolupracuje s ostatními herci?
Mně se spolupracuje úplně suprově, protože my jsme všichni amatéři a děláme to proto, že nás to baví, takže je to prostě sranda, když hrajeme.
A jak dlouho už hraješ?
Teďka druhý představení, Plaváčka loni a teďka toto. Kromě toho na škole nějaký krátký scénky, ale jinak nic. Naše divadlo vzniklo před dvěma roky právě Plaváčkem, to byla naše první hra. Vznikli jsme tak, že se k nám do vesnice nastěhoval tadyhle Tonda, režisér, a my jsme si řekli, že když tam máme někoho takhle povolanýho, kdo má vystudovaný herectví a rozumí tomu, mohli bychom udělat divadelní spolek. Načež Tondovi paní starostka oznámila, že ho povede. On teda vůbec nevěděl, o čem je řeč, ale řekl, že jo. Tak jsme dali dohromady lidi, co měli zájem, rozhlásili jsme to rozhlasem, kdo chtěl, přišel, vybrali jsme hru a bylo.
Jak se Vám spoluprácuje s panem režisérem? (Sedí vedle nás.)
S panem režisérem je to úplně strašný, to je prostě pes, ten po nás dupe, to je špatná spolupráce bych řekl, je dost přísnej, kolikrát nás ani nepustí na záchod v průběhu představení nebo zkoušky a tak.
Ne, s panem režisérem se nám spolupracuje samozřejmě krásně, já to teďka musím říct, protože jinak si nezahraju příští rok. Ono je to hlavně tím, že my jsme amatéři, tak nás Tonda vede tím způsobem, že nám řekne, jak to zahrát, protože my nevíme, a občas nám to aji ukáže. On to umí řídit, dělat dramaturgii, to my neumíme nikdo, takže spolupráce je super, řekl bych oboustranně výhodná.
Máte plán už na příští rok?
Nemáme, ale bude to zase pohádka, protože se nám to dobře hraje a taky u nás v Senticích máme hrozně moc dětí a vlastně ten primární účel je prostě secvičit něco, co nás bude bavit, a udělat tím zároveň radost té početné dětské skupině. Takže my jsme na pohádky.
Režisér Antonín Kala
Nejprve bych se chtěla zeptat, jak se Vám tady u nás na festivalu hraje?
Hraje se nám tady dobře, my jsme vlastně minulý rok začínali, bylo to naše první představení mimo naši vesnici. Je tady skvělá atmosféra a lidi, je vidět, že ti lidi se sem přišli bavit a zkrátka si to užít. Takže bez jakýchkoli dalších řečí, ano, hraje se tady skvěle.
Jak jste přišli na pohádku O staré bambitce?
Jednoduše, řekl jsem každýmu, aby přinesl nějaký námět na pohádku, ale v podstatě nikdo nic nedonesl. A já se shodou okolností znám s autorem toho scénáře, Evženem Gogelou, kterej to napsal pro Českou televizi. A on říkal, jestli chci, můžu zahrát tu Bambitku. Tak jsem se ho ptal, jestli je na to už udělanej nějakej scénář a on, že není. A dodal: Jestli chceš, já ti to dám, upravte si to a dělejte si s tím, co chcete. A nebyl to problém, spíš výhoda, protože my do toho potřebujeme zakomponovat hodně postav, nás je dvacet a to bychom zkrátka O pejskovi a kočičce hrát nemohli.
Jak jste si to upravovali?
Upravovali jsme, protože samozřejmě televizní střih je něco úplně jinýho, takže jsme některé scény natěsnali k sobě, protože byly rozděleny na dvakrát, nebo na třikrát kvůli střihu. Jinak jsme třeba něco vynechali, například scény s písničkama, protože my jsme měli jednom dvě, ale bylo to takový přirozený, nic násilnýho.
A ty písničky jste vynechali proč?
Já jsem se zeptal, kdo chce zpívat, a rádci řekli, my si tu svou zazpíváme, princ taky a to bylo všechno. Ostatní moc nechtěli, není to nic proti ničemu. Zkrátka se to domluvilo tak, že tam nakonec byly jenom ty dvě písničky.
A co jiné zvukové efekty? Oproti loňskému představení to bylo letos takové hodně tiché.
Letos to tam z mého pohledu nebylo potřeba. Bylo to docela jasný, na začátku byl ten vypravěč, toho jsem namlouval já, no a potom už mi nepřišly další nutný. Loni to bylo hlavně ve scénáři a herci reagovali, například – hele, tady jsou fanfáry, tak se asi někdo blíží, takže to je důvod, proč to bylo loni používáno a letos to tam nebylo moc potřeba.
Čtete si recenze na našich stránkách?
Čtu… četl jsem samozřejmě i tu na nás, my jsme byli velmi v zásadě překvapení, že jsme dostali třetí místo – cenu diváka, a musím říct, že se mi ta kritika líbila, byla moc hezky napsaná. To jste ale nepsala vy, psal to nějaký muž a ten napsal, že je škoda, že jsme dostali třetí místo, že to sice bylo super, třetí místo si to zasloužilo, ale abychom neměli nos moc nahoru. Bylo to napsaný přirozeně a hezky, já jsem se s tím musel trošku ztotožnit. Teda ne, že bych jim to sebevědomí nějak úmyslně srážel, ale jsou to lidi, co nikdy nehráli, a najednou přijedou, získají třetí místo a vypadá to strašně jednoduše. Ale ono to zkrátka jednoduchý není. Takže loni to byla akorát shoda náhod, že to dopadlo takhle dobře. A letos z toho mám ještě lepší pocit, protože loni to byla vlastně klasika, kterou jsme vůbec neměnili, ale tohle jsme si upravovali poměrně dost. Měli jsme povolení dát si tam vlastní věci – místopis a takový ty ptákoviny. A myslím si, že se to povedlo.
Já jsem se na ty recenze ptala ještě z jednoho důvodu, protože si pamatuju, že v ní bylo něco, co se týkalo loňského rozdělení rolí a to konkrétně ohledně role letošního prince. Měla ta recenze vliv na letošní obsazení rolí?
Loni to bylo rozhodnutí moje a byla varianta, že by byli princ s Plaváčkem obráceně, ale nakonec to skončilo takhle, já jsem proti tomu nic neměl, oni to takhle chtěli, ale na to letošní ta loňská recenze neměla žádný vliv, protože obsazení je vždycky to nejzásadnější a říct někomu, že hraje velkou a někomu malou, je vždycky těžký, takže já jsem si udělal přesně obsazení, jak chci, aby to dopadlo, a na zkoušce, když se rozdělovalo obsazení, jsem si s tím udělal práci, každý měl obálku, v té obálce bylo na útržcích jméno těch lidí, kteří to hrajou, a já jsem na stůl položil A4 a tam jsem napsal princ, Anička a tak. Všichni volili podle sebe, jak si myslí, že by to mělo být, potom se spočítaly hlasy jmen u té postavy a vyšlo z toho přesně to, co jsem si já napsal. Takže všichni sami zvolili ty postavy, který sami hrajou a já musím říct, že neexistuje nic lepšího, protože stejně tak já jsem měl dvě varianty u páru král, královna a kuchař, kuchařka, prostě půl napůl, nevěděl jsem, a i z toho hlasování vyšlo půl napůl, že ostatní nevěděli, jak by to mělo být. Nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo, a z mýho pohledu já jsem byl spokojen, oni byli spokojeni a tak to má být. Já jsem jim na konci ukázal, jak jsem to měl já a jak oni, a vyšlo z toho, že jsme to měli úplně identický. Takže opravdu super.
Pamatuju si, že jsem se Vás loni ptala na to, jak se Vám spolupracuje s hercema a vy jste říkal, že skvěle, protože Vám nikdo do ničeho nekecá a nechají všechno na Vás. Bylo tomu tak i letos?
Ne, kecat není ten správný výraz. Oproti loňsku to byla jiná situace. Loni jsme začínali a nikdo z nich, pokud se nepletu, neměl dřívější zkušenost s divadlem. Já jsem měl jasnou představu, kam se chci dostat, protože to představení, co jsme hráli loni, jsem sám hrál sám tři sezony. Letos už to bylo o tom, že jsme to tvořili na místě. Samozřejmě scénář byl danej, ale to odkud kam už bylo na nich, každej k tomu nějak přispěl a letos to bylo daleko víc tvůrčí než loni a bylo to podstatně víc kolektivní dílo. Nevím, co je lepší nebo horší, ale loni lidi nevěděli zkrátka, která bije, tak jsem se toho ujal, ale letos jsem to jenom usměrňoval a oni dávali sami nápady a mně se to moc líbilo.
Rozhovory vedla Eliška Siblíková, pro web upravili Silvie Siblíková a Jan Chlubný.