Klára Šťastná – režisérka
Tu pohádku jsi vytvořila ty?
Ne, to není můj nápad, je to podle předlohy Ivany Březinové z knížky Teta to plete, ve které jsou čtyři pohádky a každá z nich je vytvořena spletením dvou známých pohádek dohromady. Já jsem s těma děckama chtěla vytvořit nebo zahrát něco, co znají, tak jsem vzala tu první a zároveň nejjednodušší.
Nebála ses toho, že takhle malým dětem vytvoříš vlastně špatnou představu o tom, jak ty pohádky mají vypadat doopravdy?
V té knížce je to vlastně tak, že do toho vstupují děti a říkají: “Ale teto, ty to zase pleteš!” A řeknou, jak to má být správně. Potom jsou k tomu i otázky co bylo špatně, co bylo dobře. Takže je to fakt dobře napsaný. Já jsem to ale upravila a přepsala, aby to ty děti byly schopné hrát a abychom se vešli do deseti minut.
A ty písničky?
Písničky tam byly jako hudební předloha – Já, husárek malý a Měla jsem já hulána, což jsou věci, které neznám, takže jsem se je naučila zpívat já a naučila jsem to i děti. Oni si to o něco natáhli, takže to zpívají trošku jako na pohřbu 😀
A jak dlouho jste to trénovali?
Začali jsme v březnu, měli jsme tak zhruba deset zkoušek a minulý týden jsme měli premiéru. Nescházeli jsme se pravidelně, jednou to bylo za tři týdny, jednou za dva.
Kde byla premiéra?
Ve Hvozdci, protože to zaštiťuje Sokol Hvozdec, kde se maminky tak různě scházejí a právě moje teta mě poprosila, jestli bych s dětmi nenacvičila nějakou pohádku pro důchodce, takže jsme to takhle dali dohromady. Ale říkala jsem si, že by bylo fajn, když už se pro to dělají kulisy a děti to umí, abychom to zahráli i tady.
Jaké je věkové rozmezí dětí?
Od tří a půl (Nelinka, která hrála stromeček) do třinácti, takže takové široké.
A jak se ti s nimi pracovalo?
Dobře. Já jsem z toho měla strašnej strach, protože jsem nevěděla kolik jich tam bude, jak budou velký, jak budou reagovat. Takže první zkouška pro mě byla překvapením, protože jich přišlo celkem dost, kolem deseti, přečetla jsem jim pohádku, která se jim líbila a děti si samy rozdělily role. Já jsem jen udělala alternace na dvě Karkulky (jedna z nich tu nebyla, protože je nemocná). Bylo to fajn, vždycky jsme si to třeba dvakrát zkusili, a pak jsme se snažili mluvit více nahlas a pomaleji, aby nedrmolili. U některých se to povedlo hodně a udělali velký pokrok. Janča Žilková, která dělala scénu, všechno vyráběla a šila, děti vzadu taky převlíkala a usměrňovala. A musím říct, že dneska to zahráli mnohem líp, než na premiéře, teďka už tam byli jen takový ty roztomilý kixy způsobený tím, že jsou ty děcka malý.
Všimla jsem si jedné holčičky, která stála úplně na kraji a u té písničky si podupávala nožičkou, byla strašně roztomilá!
No, to je právě ta nejmladší, Nelinka. To je jediný stromeček, který nám chodil na zkoušky víceméně pořád, pak jsem k ní tady přibrala ještě další holčičku a přemluvila k nim Cyrdu a Terezku, aby ty stromečky byly čtyři.
Dávalas rodičům za úkol, aby se doma s dětmi učili text?
Ne, ne, vůbec. Text jsem rodičům dala, kdyby si ho chtěli přečíst, ale děti se text učily na zkouškách včetně písniček.
Chceš s nimi dělat nějaké další představení?
Pokud budou chtít, tak budu ráda. Děti byly fajn, byly milý, natěšený na každou zkoušku. A baví je to a mě to taky bavilo 🙂
A máš nějaký tip?
Možná bych pokračovala právě v těch popletených pohádkách, protože si myslím, že je to vděčné téma a i divácky zajímavé.
Rozhovor vedla Eliška Siblíková, pro web upravili Jan Chlubný a Silvie Siblíková