Josef Širhal, představitel Williama Trentona
Zaměřujete se s divadelním souborem Amadis výhradně na komedie?
No, děláme různé druhy komedií až na jedno představení – Žena v černém – to byl divadelní horor. (“A to bylo nejlepší” ozvalo se od Dagmar Bradáčové, představitelky Rashi, která hrála ženu v černém :D)
Ale jinak více méně ano.
Co je podle vás těžší? Diváka rozesmát, nebo rozplakat?
Jak kdy. Já si myslím, že těžší je rozesmát, protože podle mě ta komedie musí být líp načasovaná, ale to je prostě srovnávání hrušek s jabkama, to se nedá. Každé to představení má něco do sebe, záleží nejvíc na textu.
Děláte i autorská představení?
Zatím ne, i když budeme dělat, nebo vlastně už se teď dělá představení pro děti, a to bude autorské, ale ty pro dospělé ne.
Jak jste přišli na toto představení?
Je to od dua Doležalová a Vencl, což jsou takoví současní čeští Moliéři. My jsme přemýšleli o nějakém textu, který by byl zajímavý a ve kterém bychom tak nějak udali ty naše herečky, ten ansámbl, který jsme v té době měli, a napadl nás tady tento text.
Jak probíhaly zkoušky? Smáli jste se hodně?
Zkoušky nás moc nebavily, ale to asi nebaví nikoho. Já si totiž myslím, že čím víc se nasmějou herci, tím míň to pak baví diváky.
Proč bylo Vaše představení režírováno někým, kdo není ve vašem divadle?
Jana Štěpánová je v našem divadle, ale je stěžejní členka divadla v Kroměříži, mohli jste ji tady vidět včera ve Veroničině pokoji. Ona s náma dělá už tak 6 let jako herečka i jako režisérka. Ale každopádně patří do Kroměříže, takže se tam hodilo napsat – jako host.
Máte už něco v plánu na příští rok, s čím byste přijeli za námi na festival?
No, vzhledem k faktu, že my sem jezdíme každý rok, s výjimkou loňska, což nám nevyšlo termínově, jsme tady už v asi po desáté, je pravděpodobné, že bychom sem přijeli i další rok. Ohledně představení, bude záležet na některých z nás, co mají už poměrně velké bříško, jestli budou ve stavu, že budou moct některá nazkoušená představení hrát i v příštím roce. Každopádně budeme dělat i nějaké nové představení, protože nemůžeme zůstat bez špílu. I když Klára se vrátí hbitě, si myslím, asi jo, vypadá na to. (“Asi bych to dlouho bez divadla nedala!!!) Ale samozřejmě budeme muset mít po ruce nějakou záložní verzi, kdyby se Klárka starala o dítě, tak abychom s ní mohli dojet.
Kolik je Vás v divadle?
To je těžko říct, protože my jsme takový soubor nakompilovaný, ať už je to divadlo Stodola, Ondra Buchta, který teď bude hrát v Rebelech, nebo Klára, která taky dělala v divadle Stodola, teď už dělá spíš s náma, Jana Štěpánová, která je v kroměřížském divadle, a pak jsou tam takoví ti stěžejní z našeho divadla, jako je Šárka, která hrála tu blondýnu, Eva Židlíková, Dáša Bradáčová a já, jako zakládající, jediní ještě živí, doufejme.
Já mám poslední otázku a to je, jestli se vám tu na festivalu dobře hraje.
Hraje, kdyby nehrálo, tak sem nejezdíme každý rok, a doufáme, že se tu na nás budou zase těšit.
Rozhovor vedla Eliška Siblíková, pro web upravili Silvie Siblíková a Jan Chlubný