Radka Macková, Tomáš Gruna – DS Pirko
Jak jste na toto představení přišli?
To vzniklo z našich improvizací s děckama. Je to naše autorské dílo. My jsme chtěli dělat něco od té formy. Začali jsme experimentovat s projektorama, s baterkama a tak. A měli jsme takový víkendový soustředění, a v rámci toho oni improvizovali s těma baterkama. A když jsme si to potom analyzovali, tak nám z toho vzešlo, že to vypadá jako nějaký cirkusový nebo kabaretní čísla. Tím to začalo a pak jsme složitě vymýšleli celej ten příběh, tu strukturu, že to jsou teda nějaký kouzelný světýlka, jak se objeví, kde, proč a potom na letním soustředění jsme to dopilovávali. Tak vzniklo naše divadelní představení.
Takže každý do toho nějak svým způsobem přispěl…?
Ano, ono to vlastně vzniklo z těch postav, ten příběh, každý byl v něčem dobrý. Každý měl jednotlivé dílčí nápady a pak nám z toho vzniklo, hele, tak tenhle je žonglér, silák, amazonka, ta potom odešla, ale pak nám z toho vyšlo, aha, tohle jsou jakoby různá kabaretní čísla, takže to bylo hnedka jasný.
Vy patříte pod Lužánky?
Ano, my jsme vlastně lužánecký kroužek Pirko, pracoviště Labyrint.
Jak dlouho jste tak na tom s dětmi pracovali?
Tak rok a kousek, premiéru to mělo touto dobou loni, takže teď už se to tak rok hraje. Tohle už je tak pátá, nebo šestá repríza. Ale už to spěje spíš k derniéře, ještě jednou je to slíbený pro handicapovaný a potom už konec.
A jak dlouho už pracujete s těmato děckama?
Asi od jejich 4 let. Trochu jsme si je vychovali. Někteří jsou tam teď noví, ale asi 4 z nich tvoří to staré pevné jádro. V rámci toho Pirka, které už má asi 60 letou tradici, kde člověk prochází několika oddíly a jak stárne, tak se z něho může stát vedoucí, když tu chce zůstat. Takže pak jsou tam mladí vedoucí, kteří začínají s těmato prťatama a toto už je náš druhej oddíl.
Máte teď už něco nového v plánu, už něco zkoušíte?
Ještě ne, přemýšlíme, protože to máme připravit už na letní soustředění, tam bychom rozjížděli něco novýho. Ono to chvíli trvá, než to nacvičíme, protože my s nima máme týdně jenom dvě hodiny, takže to není zas tak rychlé.
Kolik představení už jste s nima hráli a co to bylo?
Když nepočítáme ty, když byli úplně mrňaví, tak to bylo: O chudém království, Darebák David a teď toto.
Vždycky se s těma dětma v určitým věku pracuje jinak, takže to nikdy není o tom stejným.
Kolik tak máte dětí?
V tomto oddíle teď jedenáct, ale bývalo jich čtrnáct, ale oni tak přicházejí a odcházejí, takže se to vystřídá.
A kolik tak těm děckám je?
Čtrnáct až patnáct, nejmladší je třináct.
Hrajete jenom autorská představení?
Nene, O chudém královstvíčku je pohádka a Darebák David je cyklus asi 5 knížek, ale to bylo vlastně taky autorský, protože to bylo jenom na motivy toho, něco z toho jsme vzali, ale zbytek oni domýšleli.
Doufám, že to zranění vašeho čarostřelce během představení nebude tak vážné…
No, Filip má zlomený prst, už mu to narovnali a teď čeká na rentgen.
Rozhovor vedla Eliška Siblíková, pro web upravili Silvie Siblíková a Jan Chlubný