Eva Pavlíčková – panna Vlasta
Jak moc ti byla role Panny Vlasty upravená na tělo?
Nebyla, téměř vůbec. Já nikdy nejedu podle textu, vždycky mi něco vypadne, občas se mi stane, že si na něco později vzpomenu a ještě to tam řeknu. Takže já v té scéně většinou řeknu všechno, co tam patří, ale ne v tom pořadí, jak to napsal Čech. A v průběhu toho mě samozřejmě napadne – Co jsi to řekla za blbost?
Ta hra s trochou sexuálního podtextu už byla takto napsaná, nebo to je až vaše úprava?
No, on totiž originál je úplně jiný než to, co tenkrát hrál ten jeho soubor (F. R. Čecha). Takže to není přesně slovo od slova. Více méně je to stejný, ale nějaký věci kolem jsme si domysleli. Dáváme tomu větší sexuální podtext, ale divák si toto v dnešní době žádá, nehrajeme Shakespeara, hrajeme Ringo Čecha.
V programu máte napsáno, že to s tebou alternuje Eva Jakubcová, máte úplně stejný text?
Ano, text jo, ale tím, že jsme obě jiné nátury a Evča přece jenom je poloviční ode mě, může si tam dovolit dělat akrobatický kousky. Takže třeba na Přemysla skáče z různých úhlů a na různé části těla.
Ale přece i ty skáčeš na Lumíra…
No, to jo, ale Lumčovi já věřím, kdybych takhle skočila na Přemysla, tak ho přepůlím.
A když tu roli hraje Evča, vyzní ten text stejně?
Ano, akorát má jiný podtext. Ona je v tomto sexuálnější, je to ale zajímavý.
A nepůsobí to pak tak, že by Přemysl Vlastu chtěl?
Ne, to zase ne. Přemysl to tam vlastně říká, je teď konečně vdovec, může si užívat a tak proč by se znovu hnal do chomoutu, a ještě k tomu s Vlastou, která je dokonce starší, nebo stejně stará jako Libuše. Proč by chtěl starou ženskou, když může mít nějakou mladou? Takže on ji opravdu nechce, jednak ji nemá rad, jednak ji bere jenom jako kamarádku. Asi není ani moc hezká, je umanutá a opravdu ho hodně chce. No a znáš to, čím víc ženská chlapa chce, tím míň ten chlap chce tu ženskou. To je takový prostě normální pravidlo a na tom je to postavený. Celá válka vznikla jenom kvůli její uražené ješitnosti.
Pokud jste si to tedy částečně upravovali, co vás inspirovalo? Já jsem tam viděla i kousek ze Života Briana, takovou tu zprávu, která se posílá po facebooku a tak…
No, ono je to už v tom původním textu, tam bylo víc narážek. Musíš si uvědomit, že to vzniklo už před 25 lety a v té době letělo to opisování zpráv. Já si pamatuju, jak jsem ještě chodila na první stupeň a opisovala jsem ty dopisy, tím lidi tehdy žili, to oběhlo celej svět. Nevím, proč to vlastně bylo, možná nějaká psychologická studie, jestli jsou lidi zmanipulovatelní, nebo ne. Ale narážek tam je opravdu spoustu, třeba ten kombajn, nebo – Hele, dám ti jantárek, a tak. To jsou prostě starý vtipy, který chápe asi spíš starší generace než ti mladí.
To je docela zajímavé, já si opravdu myslela, že jsou to narážky na dnešní dobu, ale ono to asi nějak přetrvává.
Je postava Lumíra (Jarek Hemala) napsaná tak, že má vyznít jako homosexuál?
Je takto napsána. Není to tam přímo řečeno, ale vyznívá to z toho konce, kdy on říká: “Patřím všem ženám, všem MUŽŮM,” to je tam přímo zvýrazněný a taky tam má neustále narážky na buzeranty. A i v tom původním představení od Ringo Čecha ten herec vyznívá tak, že je homosexuál.
Ještě mám poslední otázečku. V tomto představení jsem si všimla dvou herců, které z Prkna vlastně neznám. Kde jste k nim přišli?
To jsou naši kamarádi z jiných divadel. Oni už jsou více méně součástí tady toho divadla, to je docela běžný, že v Brně a okolí si herci najdou divadel víc. Bivoj přišel až do tohoto představení, Přemysl vlastně taky, ale toho já znám už 15 let, my jsme společně začínali v jiným divadle.
Děkuju moc za rozhovor, Panno Vlasto.
Jarek Hemala – božský Lumír
Jarku, ty jsi hrál ve všech třech prkňáckých provedeních Dívčí války. Jak se to v průběhu těch let změnilo?
Tak, změnilo se to hodně, trošku i textově. Tu první hru jsme vlastně vzali opravdu podle videa představení od Františka Ringo Čecha a nazkoušeli jsme to podle nějaké úpravy, kterou natočila televize. Podruhé tam nebyla skoro žádná změna, jenom se trošku poupravily kostýmy.
To první představení režírovala Jarka, ale pak už to byla více méně společná režie a my jsme s tím byli spokojení. Hráli jsme i na Špilberku, který jsme vyprodali, byla tam kapacita 550 diváků a nikdo předem nevěřil, že tolik přijde. My jsme mívali vstupné dobrovolné a říkali jsme si, že když už za nás musí dát někdo dvacku, tak to je hrozný. Tam ale stál lístek 80 Kč a přesto přišlo opravdu tolik lidí a to představení se protáhlo asi o půl hodiny, protože jsme museli vždycky chvilku počkat, než se všichni dosmějou, jelikož jsme to hráli bez mikrofonu a museli jsme teda vydržet abychom byli slyšet. A lidi tleskali a tleskali, my jsme se šli asi 10 krát děkovat a lidi pořád stáli, děkovali a tleskali, no bylo to nádherný! Tak stejně to bylo, jako když jsme dvakrát vyprodali Rubín v Žabinách. Tenkrát lidi přišli, protože tam byly dobře udělaný plakáty, tam stálo velkým František Ringo Čech a lidi si mysleli, že je to originál. No a pak ze začátku to bylo jako: kde je ten Čech, jako co to je… ale potom nám naskočili těma vtípkama a to tak, že Rubín stál a ve stoje aplaudoval, takže jsme se líbili tak nehorázným způsobem, že nám potom psali děkovný dopisy. My si to jako herci moc užíváme a proto jsme do toho taky hlavně šli. S Víťou se nám stalo několikrát, že jsme nebyli schopní pokračovat dál. Já jsem ho třeba něčím dostal a my jsme se smáli, smáli a mně tekly slzy a nemohli jsme se posunout dál… Víťa pak už mávnul, jako kdyby řekl: “Já už jdu” a já na něho “Ne, počkej” a lidi to brali perfektně.
Ale teď, po 20 letech, se to udělalo sakumprásk celý nově, vzal se i jiný text, zaslaný opravdu jako originál, a vůči tomu původnímu představení tam vlastně přibyla scéna Kazi s Přemyslem, kterou jsme tam přidali, abychom byli schopní udělat představení i s přestávkou. Takže jsme to protáhli a lidi si vlastně váží toho, že jsme udělali něco nového a hned po premiéře přišli, že to bylo super, jak jsme tam přidali jednu scénu.
A ten text, který jste použili k vašemu poslednímu zpracování, byl nějak aktualizován?
Myslím si, že je opravdu původní, my jsme si jen před těmi dvaceti lety o něj nepožádali a já si pamatuju, jak ho Jarka tenkrát ještě přepisovala na psacím stroji a kopírovali jsme si ho přes kopírák a tak. Ale teď jsme si už vyžádali originál a jsme spokojení.
Upravujete si ten text nějak, třeba tím, že si tam přidáte pár narážek?
Pár narážek si tam přidáme, ale většina těch věcí v tom textu už opravdu je. To, co jsme si tam přidali, vzniklo většinou na zkouškách, ale vždycky je to o těch hercích, když někoho něco napadne a je to dobrý, tak to použijeme. Ale něco nás napadne během představení, jako mě třeba dneska ten věnec na rakev.
A kdo z dnešních členů Prkna hrál v původní inscenaci?
Určitě Verča, tu stejnou roli, Víťa hrál panice Ctirada a teď vlastně hraje Přemysla. A ještě Petr Dundáček, co hraje Okova, se střídá s bráchou. On říkal, že se nechce učit text, že mu toto stačí.
Ty hraješ pokaždé stejnou roli?
Ano, já jsem Lumíra hrál vždycky. Spousta lidí teď přišla, někteří odešli, a tak jsme řešili, koho do alternace se mnou, protože jsme tušili, že Dívčí válka bude žádaná. Bohužel jsme ale nikoho nenašli. Nakonec jsme byli rádi, že s námi hrál Petr, který přišel z jiného divadla a vzal na sebe roli Přemysla, a Eva Pavlíčková hrála v předchozím představení Kazi, tak teď jsme jí dali roli Vlasty, protože ona je taková ráznější, tak jsme si mysleli, že by k ní tahle role sedla víc.
Já jsem samozřejmě četla Saturnina a miluju tu knížku i film a tak hned, když jsem viděla Lumíra na scéně, jak spustil ta svá přísloví, napadlo mě, jestli náhodou nebyl inspirován tetou Kateřinou.
No nevím, co se panu Čechovi honilo hlavou a na co koukal a tak. Ta hra je inspirována spoustou věcí, ale toto opravdu nevím. No a ty přísloví… ze začátku jsem se bál, když jsem se to učil, že tolik blábolu nedám, ale pak se to tak dobře pamatovalo, že já jsem se to po těch x letech téměř neučil, jen jsem si to zopáknul a už mi to samo naskakolvalo.
Hrozně zvláštní je, že já jsem Lumíra původně hrát neměl, já tehdy šel jen na zkoušku, a Lumíra měl hrát tehdejší Jarčin přítel, ale on to odmítl, že nějakýho buzeranta hrát nebude a že je to trapný. A tehdy teda hrál Bivoje a já dostal možnost hrát Lumíra.
A jsi se svou rolí spokojen?
Jsem, protože mě to baví tím způsobem, že se lidi vždycky smějí, a radost je perfektní. Já jsem vlastně odehrál úplně každé představení, protože jsme pro mě nenašli nikdy alternaci.
My jsme se dřív po každým představení sešli v nějaké hospodě a v rámci programu jsme měli ještě anketní lístek a tužky, protože jsme chtěli slyšet názory diváků. A v té hospodě jsme si je potom četli a bylo to hrozně krásný, strašně jsme to prožívali a smáli se, takže jsme se vždycky vraceli až tak po půlnoci domů. Postupem času to pak bylo už jen takový: “No, už zase tady chválí Lumíra!” Lumír je prostě vděčná postava, ona je vtipně napsaná, je to prostě parodie.
Asi i zkoušky musí být zábava, že?
To rozhodně jsou, i když tentokrát byly v hodně rychlém módu, protože normálně začínáme v září a tak někdy v lednu míváme premiéru, ale tentokrát jsme začali v září a měli jsme ji už v listopadu. Ti noví měli oporu v tom, že jsme to my ostatní už znali, a taky je to nutilo se to rychleji učit.
Když jsi říkal, že toto bylo až vaše druhé představení, tak jaké bylo první?
První bylo ‘Až přijde Komenská’, což je taková komedie ze školního prostředí, kterou napsal Šimek. A bylo to udělané tady, v rámci výročí školy. Tenkrát Jarku požádali, jestli by neudělala představení. My jsme totiž všichni začínali v tanečním kroužku, kde jsme kromě tance dělali různá revue a parodie na videoklipy, a tak jsme byli požádáni, jestli bychom nenacvičili divadlo. A v tomto představení já jsem dostal svou první, docela malou roli vypravěče, který to celé uváděl. Musel jsem tam být v trenýrkách a s motýlkem, což zase nikdo nechtěl dělat, tak jsem řekl, že do toho půjdu a při této příležitosti jsem už v Prkně zůstal. Všechno to byly takové náhody a já jsem rád, že jsem se do Prkna dostal a že to tak dopadlo.
Na druhou stranu je super, že jsme měli i jiná představení, které jsou strašně vážná, a lidé to berou, ale někdy nám dokonce říkali, ze chtěli během představení odejít, že nám to tak věřili. Ale já mám stejně raději komedii a Bítýška vůbec, a proto jsme to vlastně dělali. Proto jsem to svolal a navrhl, že po dvaceti letech by bylo dobré pro ty naše místní diváky a okolí zase připomenout, že my jsme začínali právě před dvaceti rokama a čím jiným, než právě Dívčí válkou, kterou jsme se proslavili. Teď jsme se nedávno bavili na jednom festivalu, proč Prkno tady vlastně dělá Dívčí válku, že hrajeme spousty jiných skvělých představení, které jsou silné, které jsou přehlídkové, herecky i režisérsky geniální, tak proč jdeme do takovéto, s prominutím, sračky. Ale my jsme to prostě udělali pro Bítýšku, pro naše diváky, kteří jsou nám vděční. Když přijedeme do kteréhokoliv sálu, tak trháme rekordy v rámci těch vesnic, protože na naše normální představení přijde třeba 80 lidí, ale když zahrajeme Dívčí válku, tak tam přijde asi 200 lidí a musí se kolikrát přidávat několik řad.
Byla postava Lumíra původně napsaná, aby bylo vidět, že je homosexuál?
Ne, tam je napsáno: božský pěvec, poeta a básník, ale v tom textu je to tak částečně položeno a já jsem se hlavně inspiroval v tom představení originálním, kde ta role byla tak nějak posazená a já si řekl, že je to hrozně vtipný. A až teď po letech jsme si všimli, že on ho tam svádí Přemysl a že si tam z něho dělají srandu, že je buzerant. A tak jsme si řekli, že to asi tak má být. Tak jsem to tak prostě hrál, protože je to vděčný.
Já si do dneška pamatuju, jak jsem po prvním představení vešel na scénu, neřekl ani jedno slovo, jenom jsem udělal takový nějaký postoj a všichni lidi začali tleskat, opravdu několik minut, teda já jsem měl ten pocit, že to je několik minut, možná to bylo 20 vteřin, ale mě to úplně odrovnalo, spadla ze mě všechna ta nervozita a pak už jsem si z toho dělal srandu a hrozně moc mě to bavilo.
A to že tolik lidí stálo, nám udělalo prostě radost a myslím si, že jsme to posadili dobře.
Takže moc děkuju 🙂
Rozhovor vedla Eliška Siblíková, pro web upravili Silvie Siblíková a Jan Chlubný