Kulišáka, který se hrál v sobotu v domě pánů z Kunštátu brzy odpoledne, jsem nestihl, takže k němu nemůžu napsat nic. Na Dívčí válku jsem sice přišel až v půlce, ale k ní pár vět napíšu. Hrálo se na nádvoří, v dáli hřměly hromy a husté mraky se táhly nad Brnem. Když jsem přicházel, před vchodem stálo auto Městské policie s rozsvíceným majákem. Pomyslel jsem, že došlo k nějaké potyčce s diváky, ale mýlil jsem se. Na nádvoří byly dvě nesourodé skupiny. Jedna seděla u stolečků, popíjela pivo a o tu druhou skupinu, která šaškovala na jevišti, moc nejevila zájem. Vyjímkou bylo pět dětí v předškolním věku, které seděly v první řadě, sledovaly, co se na jevišti děje a neustále na herce pokřikovaly. Nakonec se podařilo asi osm diváků (ty děti nepočítám) z těch dvaceti zaujmout a snad i pobavit.
Dnešní představení pro malé onkologické pacienty v brněnské Dětské nemocnici bylo uvedeno velice roztomilou příhodou. Já v Dětské pracuju, měl jsem dnes službu, ale vůbec jsem nevěděl, že se tam má Kulišák hrát. Tedy zazvoní telefon a z něj se ozve vrátný, který je z Veverské Bítýšky: „Znáš Petru Pochopovou? Ona teď přijela ještě z dvouma kočkama, že jdou hrát pro děcka na onkologii divadlo.“ „Jasně že ji znám!“, zalhal jsem. Petru jsem nikdy neviděl, do Prkna přišla nedávno a vyměnili jsme si jen pár mailů. Tak jsem za nimi vyrazil a před špitálem stojí hromada harampádí, neznámá žena a ke mně zády dvě postavy. Jak záhy odhaluji, neznámá žena je Petra, jedna z postav je Evička a ta třetí kočka je pochopitelně Martin 🙂
Viděl jsem dnes Kulišáka poprvé, tedy nevím, jak vypadal bez hudby. Každopádně si myslím, že je to pro děti moc povedné představení a bavil jsem se u něj i já. Hrát pro děti, které jsou na chemoterapii asi není jednoduché, protože prostě nemůžou reagovat, jako děti zdravé, ale i tak se je podařilo rozezpívat a vyloudit na jejich zkoušených tvářičkách úsměv. A na mé taky. A nejen tím, že Martin v záchvatu létání rozlil nočník 😉