Já bych se tedy pokusil napsat o právě skončeném festivalu několik slov ke každému představení – jak jsem to viděl.
Divadlo Na počátku – Faust?
Těžký kalibr hned na zahájení festivalu. Osobně mám s hrami typu literární text problém. Pokud mluví jeden herec minutu, pak další herec dvě a tak pořád nějak pryč, prostě minimum dialogů a spíše samé monology, začne mi to unikat. Nestíhám se soustředit na každou větu, které se valí jedna za druhou, začnou mi splývat a pochopení textu je v čudu… Nic proti Hasanu Zahirovičovi, který se snažil mluvit co nejlépe česky, ale přeci jen mě to vždycky rozhodilo. Jeho přízvuk mě nutil přemýšlet nad tím, co vlastně říká, ale ne už nad významem jeho slov… Škoda… Herecky lze představení pochválit, což je ale jediný dojem, který ve mně po skončení zůstal. Z té hromady slov ve mně nezůstalo nic…
Divadlo Kroměříž – Vše o ženách
Když přijede divadlo, vytáhne žehlící prkna a žehličky a mezitím, co technici chystají scénu, žehlí kostýmy, tak si říkám, jestli ty kostýmy nebudou lepší, než celá hra. Dost často to tak bývá, soubor přiveze mraky rekvizit, kulis, hodinu a půl se chystá a pak předvená hra nestojí za nic… Tohle naštěstí případ Divadla Kroměříž nebyl. Představení bylo velmi solidně zahrané, vtipy v textu dobře podány, ale dost mi vadily ty strašně dlouhé pauzy mezi jednotlivými obrazy. Chápu, že se herečky převlékaly z kostýmu do kostýmu, ale asi by ty pauzy chtělo vymyslet nějak nápaditěji. Dívat se pošesté na zadek jedné ženy, kterak vyměňuje záclonku v okně za zvuku stejné hudby je dost nudné a jeden by si nehty ukousal, kdy už ta nucená pauza skončí. Taky by některým scénám svědčilo trochu pokrátit, a to už směřuji k tomu, co mi vadilo naprosto nejvíc. A totiž, že soubor neví, jak dlouho jeho představení trvá – místo ohlášených 70ti minut trvalo hodinu a půl. Nezlobte se na mě dámy, ale 20 minut rozdílu je hodně, zvlášť na festivalu, kde je poněkud nevhodné začít následující představení včas, když to předchozí ještě neskončilo…
Divadlo Wagofon – Kašpárek ve vesmíru
První host festivalu mě nadchl. Pohádka o Kašpárkovi, který cestuje vesmírem, aby vypral Kalupince prádlo, je nesmírně vtipná a svižná – nemá hluchá místa. Práce s loutkami a rekvizitami je nápaditá a skvěle provedená. Inu, je poznat, že členové tohoto amatérského divadla působí v divadlech profesionálních. Maličko pod úroveň ostatních je představitel kapitána Pickarda, který mluví o úroveň tišeji, než ostatní a maličko při svých přednesech „šumloval“. Ale to je opravdu jen drobná výhrada k celkově vynikajícímu představení.
Ořechovské divadlo – Po všem hovno, po včelách med
Na tohle předstvení jsem šel s velikým očekáváním, je to divné, ale tohle proslulé divadlo se mi vždycky nějak vyhnulo a já jen slyšel samé kladné ohlasy. Tak to teď skončí 😉 Herecky a hudebně není tomu představení moc co vytknout, scéna je praktická a funkční, přeci jen je vidět práce profesionála, ale ta hra byla tak nějak o tom druhém slově z titulu, přičemž med to není 😉 Nemám rád příběhy ze soudního prostředí, jediný, který jsem zkousnul je Lid vs. Larry Flynt. Tady sice nejde o soud klasický, ale lidový, kde se sousedé škádlí a pomlouvají, ale pořád je tam soudce, žalobce, zapisovatel a svědci… Lidový je i humor, který se představením proplétá a který tedy také nemusím. Prostě – lidová hra pro lid, byť perfektně zvládnutá, ale přeci jen mám raději Formana, než Trošku. Ořechovské divadlo tedy nebude můj šálek kávy, přestože se u něj hodně lidí skvěle bavilo a odměnilo soubor mohutným aplausem…
Dramaťák Bítýška – Trpaslíci
Sobota začala koláží scének a písniček dětí z místního dramaťáku a musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Bylo to vtipné, lehké a v mnoha případech výborně zahrané představení. Je radost se dívat na ty mladé talenty, jak jim to jde. Snad nám je nevyfoukne Tálská 😉
Divadlo Prádelna – O líné vodnici a zlé mořské babici
Nevím, co tomuhle představení vytknout, ani co na něm pochválit. Přišlo mi tak samozřejmé, jako by to snad ani divadlo nebylo. Herečky si na nic nehrály, ale hrály, já se na ně koukal a příjemně se bavil. Velice příjemné představení, které si myslím děti užily.
Divadlo Prkno – Brejle
Jarčina obnovená premiéra po mateřské. Co dodat, nebylo to poznat 🙂
P.U.D. – Potopa
Pro mě největší zklamání festivalu. Velice dobrý scénář se nepodařilo prodat. Představení předcházely vcelku kladné ohlasy, ale nějak se to nepovedlo. Jestli je to nějaké prokletí studentských souborů z FSS? Pamatuji, že před dvěma lety zde jiný soubor ze stejné školy také pohořel… Ale zpět k P.U.D. Je škoda, že režisér inscenace je zároveň nejhorším hercem. Režisér by měl jít příkladem 😉 Kdyby to byl jen záskok, tak neřeknu, ale režisér je v té roli uveden… Představitel hlavní role naopak držel herecky soubor „nad vodou“, ale chybělo tomu něco důkladnější režisérské práce, aby se představení jako celek „netopilo“. I slabší herci mohou zahrát dobré divadlo, jen musí mít dobrého „kapitána na přídi“.
Divadlo Prkno – 1 ze 120
Těžko hodnotit představení, ve kterém hraji. Šli jsme do toho poněkud s rozpaky, protože v hledišti byla zvláštní sestava různorodého obecenstva, od bodrých sousedek, až po patnáctiletá děvčata. Ale nakonec to snad dopadlo celkem dobře. Sice v klobouku zklamání pár hlasů bylo, ale především proto, že tohle představení se ze spíše komediálního repertoáru Prkna dost vymyká. No, ono se vymyká i vůbec, takových her moc k vidění není 😉 Nicméně ty bodré sousedky, o kterých jsme si mysleli, že po prvních tvrdších slovech odejdou, nejen že vydržely, ale odcházely nadšené, že tak dobré divadlo dlouho neviděly… Jedna slečna dokonce prohlásila, že to bylo nejlepší divadelní představení, jaké kdy viděla a to prý do divadla chodí hodně… Možná jsme někoho naštvali, či zklamali (viz klobouk), ale já zaznamenal jen ohlasy kladné – ty záporné prosím do komentářů.
Divadlo Kufr – Klauniáda s Dášou
Tohle představení, byť začínalo v 11 hod., jsem sledoval ještě s kocovinou 😉 Opravdu nechápu, jak je Dáša schopna žonglovat čtyřma rukama s deseti míčky. Mně se z toho točila hlava a to jsem se jen díval. Ale o mně nešlo, šlo o děti. Ty si to užívaly a ještě hodinu po skončení představení zkoušely žonglovat 🙂
Divadlo Naboso – Maryša
Škoda, že se tohle představení hrálo v době oběda (začátek 12:30) a přišlo na něj tedy málo diváků. Škoda hlavně pro ně… Pro mě nejlepší představení festivalu. Trochu jsem se zarazil, když jsem slyšel, jak si před představením zkoušejí Žiletky od Psích vojáků, ale zbytečně – sedly do té hry, jak (dámy prominou) prdel na hrnec. Vynikající herecké výkony, výborný spád (chválím skvěle provedené škrty) o zpěvu nemluvě. Ikdyž je Maryša notoricky známá věc, boskovičtí mě dokázali zaujmout, vtáhnout a v závěru vyloudit v mém oku i mírnou slzu pohnutí.
Hanka Voříšková – Grónská písnička
Toto velmi netypické představení, které se hraje maximálně pro dva diváky a trvá právě po dobu Grónské písničky Jarka Nohavici, probíhalo opakovaně tři hodiny. Nevím jestli v kuse, protože jsem sledoval souběžně hrající soubory, ale v přestávce jsem se podívat byl. Je to kouzelné 🙂 Víc k tomu říct nejde – to musíte vidět.
Divadlo Amadis – Plný kapsy šutrů
Tohle představení jsem viděl celkem nedávno v podání Radka Holuba a Mirka Vladyky a měl jsem veliké obavy, jak se s tím „amatéři“ poperou, protože to je děsná kláda. Navíc hráli venku, na přímém slunci. Já jsem hru sledoval pouze jedním okem (někdy jsem se naobědvat musel) a musím přiznat, že se s tím oba hoši poprali velice dobře. Obdiv pak patří především Ondřeji Buchtovi, který zastínil hvězdu Amadisu Pepu Hiršala, a to především tím, že se svoji roli naučil za pouhý týden, místo onemocnivšího Honzy Kruby a nebylo to poznat…
Divadlo Bez střechy – Patříš mi
Pro mě těsně za Maryšou. Průměrné vyškovské představení (jak jsem to na jejich popud uvedl) bylo asi opravdu jejich průměrné, protože oni jsou vskutku velice dobří a tak je dobré i každé jejich představení. Ten rozdíl oproti Maryši byl v tom, že mě nedokázali vtáhnout do jejich hry. Líbilo se mi to hodně, bavil jsem se, ale pořád „jen“ jako divák. Třeba to ale bylo jen tím, že jsem seděl blbě na kraji a moc neviděl, nebo trávením oběda… 😉
Divadlo Haná – Strakonický dudák
Musím přiznat, že mě „ti věčně druzí“ vyškováci nedokázali udržet na židli a během představení jsem se šel dvakrát projít (za což mohl jednak můj osezený zadek a jednak asi už i celková přesycenost divadlem). Hra měla hodně hluchých míst, kde jsem si říkal, „tak už to dovykládejte, ať se to konečně někam posune“. Většinou proto, že herci nebyli s to, danou scénu herecky utáhnout. Bylo pár výjímek, které bylo radost sledovat, např. z Dorotky roste výborná herečka 🙂 Bohužel nejlepším hercem, kterého jsem zaznamenal byl uvaděč jednotlivých scén, který si bravurně pohrával s používaním slůvka „asi“ a působil naprosto suverénním dojmem. Místy skvělé vtipy i v podání jiných, ale zachránit hru jako celek, se jim nepodařilo.
Takže závěrečné shrnutí (opakuji, že jde o můj pohled, pohledy jiných budou jistě jiné). Celkově velice povedený festival, který neměl žádné vyloženě slabé představení. I na tom nejslabším se našlo něco, co vyčnívalo. Hodnocení divaků, tedy hlavní ceny festivalu, se v zásadě shodují mým názorem, jen bych doplnil těsně za Amadis děvčata z Kroměříže (ani nevím, jak dopadla v divácké soutěži).
A na úplný závěr poděkování Jarce za organizaci, panu starostovi a obci za podporu, Hospůdce u Václava za péči, Dášence za skvělou závěrečnou světelnou šou, děckám z dramaťáku za obsluhu recepce a všem lidem, kteří přiložili ruku k dílu a přispěli ke zdárnému průběhu festivalu. Dík patří i divákům, kteří si navzdory neckyádě našli čas a přišli se podívat. Snad jsme je nezklamali a přijdou příští rok zase 🙂
Takže nashledanou za rok na 12. festivalu na PRKNECH!