Ten den (27.3.) se děly zvláštní věci.. Nejprve došla Jarečkova smska s informací, že máme vyprodáno, což jsem bral s předaprílovskou rezervou a hned to pustil z hlavy. Pak při odchodu z hokny vyslechl telefonní postesk kolegy, že dnes na taroky určitě nepůjde, páč musí za kulturou… Za jakou, to už jsem naštěstí jaksi nezaslechl. Doma jsem pak při plenění ledničky zamašťoval již tak jetý scénář a jako obvykle na závěr, adrenalinové hledání igelitky s kostýmem. Poté, co mi ujely dva spoje před nosem, začal jsem propadat panice, že nebudu na místě včas a nezapojím se do “náročného stavění kulis“, o vsoukávání se do kostýmu ani nemluvě. Nakonec jsem tam byl paradoxně jako jeden z prvních a můj dík patří řidiči šaliny č.3, který Minskou profrčel téměř bez brzd, a jelikož nešlo o Barborku, ani jinou poršáckou novicku, nepřekvapila by mne ani jejich nefunkčnost. O to víc mně překvapily dvě prostorné šatny – v jedné řada zrcadel, na což my amatéři nejsme zvyklí, a občerstvení, sestávající se z balených vod a mísy s tatrankami, v druhé pohodlný gauč s křesílkama, kterýž to ihned zabral nejmladší z rodu Jakubců. Poté, co se přihrnuli i ostatní spoluúčinkující, prostornost šaten vzala za své a tatranky jakbysmet. Mou příliš optimistickou myslí vymodlených chlebíčků jsem se ale nedočkal.
No a pak se začali hrnout diváci, kvanta diváků.. Takže to opravdu žertík nebyl a pořadatelé museli začít přidávat židle, v sále to začalo šumět hovory a my v šatně, jako obvykle, prdět trémou :o) Každý chodil po očku sledovat zaplňování sálu zpoza opony a marně hledal známé, co slíbili přijít. Ještě nevyřčenou domněnku, že došlo k malému podrazu na divácích, ohledně vystupujícího souboru, začalo osazenstvo Prkna chrlit do éteru v řetězové reakci. A ono se nelze ani divit. Na plakátech byla velkým fontem uvedena Dívčí válka, pod ní o chlup menším autor, a tím úplně nejmenším Divadlo Prkno. Ale zase na druhou stranu, “známí pražští umělci“ se přece nejezdí do Brna prodávat za kilo v předprodeji, že kancovode? :o) Ale budiž, tahle válka určitě remízou neskončí, v nejhorším pro nás :o)
Představení začalo s mírným zpožděním, jelikož se pořád trousili opozdilci.. A začalo naprostým tichem, nebo spíš šokem, z neznámých tváří na jevišti.. Naštěstí většina diváků brzy procitla, dala si jednu a jednu dohromady, a začala se pomaličku a nenuceně bavit..
Nakonec to byl docela úspěch… Je úžasné, když se unisono směje celý sál… Největší aplaus pak při děkovačce sklidil samozřejmě Lumír a tentokráte i Bivoj, jemuž v jedné scéně náhle opadla bederní rouška a odhalila tak jeho spoďáry, což na chvíli odrovnalo i ostatní herce na place, o Přemyslově scénce s lukem a šípem ani nemluvě.. Škoda jen, že byl Vojen z tolika lidstva celkem vykolejen, že ve svém posledním výstupu opomněl narážku na Ctiradovu výbornou hlášku o podobě s jistým prasopsem. No nic, třeba příště už nezapomenu… :o)
Po představení nám přišli pořadatelé vyseknout poklonu a hned vyzvídali, jaké další kousky máme v repertoáru… Bohužel, na ty sofistikovanější, už tolik lidí v životě asi nepřijde… Ani omylem :o)
PS: Druhý den mi výše zmíněný kolega sdělil, že seděl ve druhé řadě s celou svou famílií, a že jeho manželka měla koupený lístky už měsíc dopředu.. Samozřejmě, že na “umělce z Prahy“ :o)
Doplnění od Honzíka na Jarkovo upozornění: Na „diskusní stránce“:http://www.kdrubin.cz/diskuse.asp KD Rubín se objevil ohlas divačky (cituji, protože se časem odsune někam do historie):
_Dobré odpoledne, nemám žádný dotaz ani připomínku, jen jsem chtěla pochválit představení Dívčí válka, které se mi moc líbilo a velice dobře jsme se pobavili, hlavně nad výkonem Jarka Hemaly coby Lumíra :-)_
A pod tímto ohlasem se objevila odpověď:
_Jsme rádi, že se představení líbilo – pro velký zájem budeme opakovat._