Včera, tedy ve středu 2.4. jsme hráli v rámci *Jarní divadelní sezony na FSS* oblíbenou _stodvacítku_. Představení bylo příliš hladké z několika důvodů.
Jako první přišla Růženka s tím, že se v těch botách na té hladké podlaze zabije. Když na začátku zhasínáme svíce tím záchodovým zvonem, tak mně se k tomu hladkému stolu přisál a musel jsem ho silou urvat. A konečně bylo hladké i proto, že jsme si to nestihli před začátkem projet a nebylo to poznat. Já jsem tam sice udělal asi dvě dramatické pauzy, z nichž jedna byla až v závěru, kdy už si temná atmosféra sedá a vůbec to nevadilo 🙂
Budu muset nějak zapracovat na odhazování papírů. Nevím, jak je to možné, ale vždycky když orazítkovaný papír odhodím, vrátí se mi zpátky na stůl…
Jinak po konci zůstali diváci sedět několik minut na svých místech, jak je to zřejmě uzemnilo.
Já jsem to cítil jako vydařené představení 🙂