Rozhovor – Doupě latinářů

Alois Kummer – učitel (AK)

Kamil Bačovský – herec (KB)

Viktor Petr Palíšek (VP)

Jak jste přišli na toto představení?
KB: Tak s tím přišel pan učitel, ona to je vlastně celá knížka a z toho se vybralo pár povídek, které nám připadaly asi nejlepší. Vybírali jsme je společně s panem učitelem, všichni jsme se na nich dohodli.

Je nějaká, kterou jsi vybral přímo ty?
KB: No, my jsme se s klukama dohodli přímo na těch Třech Fuích, kteří byli úplně bestovní.

Kdo vybíral hudbu k vašemu představení?
KB: No, s tím za náma přišel pan učitel. Nám se moc líbila. No a odkud je, to si zatím pan učitel nechal pro sebe.

Jak dlouho hraješ?
KB: No, když to tak vezmu, tak hraju 3 roky v ZUŠce a vystoupení, který se dělají v mateřské školce se snad neberou. Ale dobře, hraju už od školky.

Kolik ti je let?
KB:V červenci mi bude 14.

Ty jsi tu poprvé na festivalu?
KB: Ano a určitě se chceme ještě někdy vrátit.

Jak se tu dlouho zdržíte?
KB: Do zítřka tu budeme přespávat. Pojedeme domů až po slavnostním vyhlášení.

Půjdete se podívat na všechna představení?
KB: No, uděláme demokratická řešení, takže se na všem dohodneme a budeme hlasovat o tom, jestli tam půjdeme, nebo ne, ale ještě uvidíme.

Viděli jste včera nějaké představení, třeba PolenoImpro?
KB: Ano, celý. Dokonce teď před představení jsme si zkoušeli nějaký ty hry, třeba režiséra, to se nám moc líbilo, tak jsme si to zkusili. Bohužel včerejší premiéru jsme neviděli, protože to jsme si odhlasovali večeři. Jeden za jednoho, všichni za… teda jeden za všechny, všichni za jednoho, takhle to je.

Jak si vybíráte vaše děti?
AK: 
No, my jsme rozdělení do skupin v té ZUŠce podle věku, takže tahle věková skupina chodí celá v jeden termín v úterý a podle toho, kdo se v té skupině nachází, tak se vybírají nějaký texty, který bychom mohli hrát. Bohužel jsem teda nenašel nějakou hru pro sedm lidí, nebo to bylo moc složité, moc textu a myslím si, že by si nějakou klasickou hru tolik neužívali, tak jako toto, co nabízí víc těch variací.

Mají si to všichni za úkol přečíst?
AK: No, naše první zkouška je vždycky čtená zkouška, takže část jsme četli. Předčítal jsem je já, ty mikropovídky a četli jsme to celé až na některé, které nás nezaujaly, nebo jsme si nedokázali představit, jak bychom je zpracovali, ale některé nás naopak okamžitě nadchly, že jsme věděli, že je chceme hrát a pak jsme doplňovali.)
KB: No ono to spíš bylo, že s těma třema Fuama, že kluci souhlasili a holky ne. Je to totiž taková výrazně feministická povídka.

A ty hraješ jak dlouho?
VP: Já asi od první třídy jsem chodil do dramatického kroužku v mé škole a před dvěma lety jsem začal chodit sem. A moc se mi tam líbí.

Jak se ti líbila tahle hra?
VP: Tak jako sedla mi, nebylo to nic, co by se mi nelíbilo, prostě jsem si ji užil.

Která z těch povídek se ti líbila nejvíc, kterou sis nejvíc užíval?
VP: Asi toho zvrhlíka, pak to první a ty Tři Fuy.

Jak dlouho trvá takovou hru nacvičit?
AK: No tak nastoupil jsem vlastně po paní učitelce Roučkové koncem října. A do těch Vánoc jsem tak přemýšlel co bychom mohli a dělali jsme zatím etudy, abychom se vzájemně poznali a zjistili svoje možnosti. No a od Nového roku jsme to začali tak nějak dělat. Plánovali jsme s tím vystoupit už na Vyškovksém festivalu dětských divadelních souborů Trdlinky koncem března, ale před konáním tohoto festivalu byly školní lyžařské výlety a z lyží se víc jak polovina souboru vrátila s horečkama, takže jsme potom museli zrušit několik zkoušek, festival nestihli a tak jsme měli premiéru až teď v květnu.
KB: Takže toto je naše druhé vystoupení, dá se říct, že se to povedlo víc, než premiéra. Tamto byla taková předpremiéra, takže toto byla naše premiéra.

Jak z nich dostáváte výkon, nebo jsou opravdu tak dobří?
AK: No na hodinách je to někdy problém, máme štědrou týdenní hodinovou dotaci – máme 4 hodiny týdně, ale je pravda že ta produktivita práce je dost nízká, než se všichni sejdeme, než dosvačí, než proberou co je právě nového na facebooku, než se vyfotí, uvítají…

ostatní k tomu:
A ještě fotbálek hrajeme, čaje pijeme, to je těžký úkol pana učitele, kterýmu stále dáváme…my vždycky jen: “Pane učiteli, my pro Vás máme těžký úkol” a pan učitel hnedka ví, co máme na mysli.
AK: Oni ty čaje nepotřebujou ani vodou zalívat, ony jsou to takové ty aromatizované, stačí jim jen ten pytlík a jsou úplně spokojení.

Čí byl nápad ty kulisy?
AK: No to my asi budeme muset přijet ještě jednou a ukázat Vám, jak je ta scéna vlastně pohyblivá, protože ono se to v průběhu představení má jako posouvat, ale oni měli vzadu problémy s kostýmem, takže se na to v tom zmatku úplně zapomnělo.
KB: Ještě tam na konci měla být jedna taková menší blbost, že jsme měli takový dva pytlíky v podstatě vatový a jak jsem tam řval: “Né pytlík né”, tak se to mělo takhle jako vyhodit před diváky, ale bohužel jsme ho nenašli.

Rozhovory vedla Eliška Siblíková, pro web upravili Jan Chlubný a Silvie Siblíková

Komentáře