Zdravím všechny čtenáře mých festivalových postřehů. K představením 16. ročníku festivalu jsem sepsal následující poznámky:
Nosnost: Hanťa – balík myšlenek
Podstata Hrabalovy Příliš hlučné samoty byla pohybovým divadlem provedena dobře. Začátek mě hned chytl díky vtipné etudě s pivní lahví, ale dalšího podobně skvělého fóru jsem se už bohužel nedočkal. Citáty z knih hlavní hrdina trochu huhňal a nebylo mu dobře rozumět. Výborné momenty, jako práce s obrovským pytlem papíru, střídala místa, ve kterých se na scéně nic nedělo. Jasně, chápu tu monotónnost a nudu práce ve sběrných surovinách, ovšem chvílemi jsem se u toho nudil i já. Nicméně závěr ty drobné prohřešky vůči udržení divákovy pozornosti zachránil a byl velice dobře postaven i zahrán. Síla!
Divadlo Na stromě: Když se zhasne
Originální text této situační komedie vyústil v pointu nejen vtipnou, ale i odvážnou a byl všemi herci zahrán výborně. Eva Pavlíčková dala do své role Imeldy každý gram své osobnosti a výsledek, za který obdržela cenu za nejlepší ženský herecký výkon festivalu, byl skutečně strhující. Scéna je postavena s ohledem na to, aby se i s herci vešla do jednoho auta, výprava je tedy dost úsporná. Nicméně skvělé divadlo se dá hrát i bez kulis a tohle skvělé divadlo bylo. I s nepřesnostmi, které diváka brnknou do uší při telefonování, to bylo druhé nejlepší představení festivalu (tedy dle mého subjektivního pohledu).
Jan Budař
Po loňském nepříliš vydařeném recitálu Anny Polívkové jsme Honzu Budaře očekávali s trochou nervozity, aby to nebylo “to samé”. Nebylo 🙂 Bezpochyby se našli diváci, kterým Budařův drsný humor jdoucí až na hranu příliš nesedí, já jsem si ho ale užíval. Ať už šlo o originální způsob propagace povodňové charity, přes těhotnou Marii tančící na pódiu s Josefem (víme kterým), až po buzny a lesby v publiku. Budař se ovšem ukázal nejen v roli pohotového konferenciéra svého vystoupení, ale i mimořádně muzikálního člověka. Jeho závěrečná skladba Lidice vypovídá o tomto rádoby ostrém hochovi mnohé…
Divadlo Prkno: Noční ImproShow
Poslední, velmi odpočinkové představení prvního festivalového dne. Členové divadla Prkno pozvali po vzoru televizní Partičky diváky na představení, které vzniká přímo na jevišti. Jednotlivá témata si diváci tahali z klobouku. Mezi skvělá čísla bych zařadil třeba “Večírek” s nejlepšími hosty bagristou a Rubikovou kostkou, Jarčinu Pantomimu (tlumočení rozhovoru o slavnostech chřestu do “znakové řeči”) nebo Mikrofon na téma předávání vysvědčení chvílemi slovy a chvílemi zpěvem. Moc se nepovedly diapozitivy a milionáři. Nejlepší číslo pak byl Přemkův simultánní překlad písně “Něco bych si dala”, který odboural snad všechny. Přemkovy výstupy byly dokonalé a já bych ho označil za krále této prkenní improvizace.
Divadlo bez střechy: Modrovous – naděje žen…
První sobotní představení mě neoslovilo. Téma rozhodně zajímavé, byť poněkud neuvěřitelné, ale zpracování textu bohužel nikoliv. Herci na jevišti potili krev a nedá se jim upřít snaha a nasazení, přesto to bylo moc literární a málo divadelní. Divák z programu ví, že nenápadný průměrný muž způsobí smrt sedmi ženám, takže čeká něco navíc. Marně. Napadlo mě, jestli by představení nepomohlo, kdyby se jeho tempo postupně zrychlovalo, což by ale chtělo i trochu pokrátit text, nebo snížit počet mrtvých… Jak vražd přibývalo, diváků ubývalo, takže to bylo zřejmě nejen pro mě zklamání. Kdo viděl skvělá vyškovská vystoupení Patříš mi, Šťastná událost nebo Krize aneb ještě jedna pohádka o lásce, ví o čem mluvím.
ZUŠ Zlín: Láska a smrt
Humor Woodyho Allena miluju, proto jsem se na tohle představení těšil, ale zároveň se i trochu obával, aby to nebylo v podání zušky fiasko. Zbytečně 🙂 Děcka hrála výborně, hlavní hrdina si za svůj výkon právem vysloužil mimořádnou cenu pořadatelů. Představení by slušel menší sál, mládež poněkud zápasila s utáhnutím našeho hangáru hlasově. Ale nebylo to nijak fatální. Trochu mi vadilo to zběsilé tempo, kdy jsem nestíhal sledovat text, ale s tím mám problém i u originálních Allenových děl 😉 Jedno z mála představení, po jejichž shlédnutí jsem si řekl, že bych se na to rád kouknul ještě jednou.
Petr Váša
Mně přijde, že ho přeci musí znát každý. Ale zjevně to tak nebylo, protože na některé diváky působil tak trochu jako zjevení.
Bylo pro mě příjemným překvapením, že se Váša líbil i té naší šestnáctileté, kterou zaujal nejen svým originálním projevem, ale i vtipným používáním své “translatiny”. Holt člověk s širokým záběrem, velmi silnou osobností a záviděníhodným hlasem, který má kouzelný smysl pro humor a poezii.
Divadlo Prkno: Zakázané uvolnění
Myslel jsem si, že jdu na představení o problémech těhotných žen, pravděpodobně manželek hokejistů… Ale nevadí, z matoucího popisu v upoutávce (o ženách co “v tom” mají hokej) se rychle ocitám v situaci, která se odvíjí na jevišti a jsem příjemně překvapován. Jak vynikajícími hereckými výkony všech tří žen, ze kterých si dovolím trochu vypíchnout Jitku, tentokrát hrající ještě lépe než jindy, tak výtečnou režií. Hra měla výborné tempo, gradovala a úplný závěr (připsaný režisérem Víťou Jakubcem) byl v podání jeho ženy Evy mimořádně působivý. Měl bych snad jen dvě drobné výhrady. Tou první (a větší) je v jinak reálném a uvěřitelném příběhu totálně přestřelená situace ohledně dokazování homosexuality, zjevně vina autora scénáře. Tou druhou bylo hraní na zemi, při kterém jsem ze čtvrté řady herečky válející se po podlaze ve vypjatých situacích často neviděl. To je ale zase problém spíš prostorových možností. Takže za mě nejlepší představení festivalu a fakt to není tím, že jsem také členem Prkna 😉
Amadis: Žena v černém
Představení bylo anoncováno jak thriller, ale napětí, které k tomuto žánru patří, a které by mě udrželo v tuto pozdní hodinu po čtyřech představeních a několika pivech po celou dobu vzhůru, nějak chybělo. Začátek byl rozvleklejší než předchozí věta a asi by neškodilo psychoterapeutické vlákno vyhodit a nechat jen příběh, o který vlastně jde. Diváky určitě zaujaly projekce a kouřové efekty, ale hlavně mohutná otáčivá scéna, která výrazně napomohla při změnách prostředí, aby hra neztrácela tempo. Mě zaujal spíš herecký výkon Ondřeje Buchty, který zvládal skvěle přepínat mezi několika rolemi. A nejen přepínat, ale je všechny i skvěle zahrát. Nejlepší mužský herecký výkon festivalu.
Young Prkno: Velký tůdle
Básničky Pavla Šruta jsou vděčným tématem pro začínající dramatické umělce. Jsou vtipné a milé, stejně jako byli jejich protagonisté 😉 Trochu mě překvapilo, že v představení vystupoval pouze jediný kluk a jinak samá děvčata. Jarka toho ovšem vtipně využila a vytvořila z něj postavu samotného básníka. Jako milý přídavek pak vystoupily děti z místní ZUŠky, které básničky Pavla Šruta zpívaly. Zvládnout jemnou poezii s bandou převážně “náctiletých” byl jistě oříšek, na jevišti to však vypadalo naprosto přirozeně a svěže.
DSEK: Karbanická pohádka
S tímto představením jsem měl jeden velký problém. A to karbaníky, kteří najdou hejla k oškubání a slibují mu vysokou výhru nad sebou samými. To přeci musí být podezřelé i tomu největšímu hlupákovi. Někomu to možná v pohádce může připadat jako banalita, jde přece o základní rozpor dobra – poctivé práce a zla – hazardu. Ale pozor – děti, které žijí v karbanickém prostředí odmalička, jako třeba ty naše, při sledování pohádky řeší i to, jestli je zápletka uvěřitelná.
To byla ale jediná vada na jinak výborném autorském představení rosických, kteří se rok od roku zlepšují i herecky. Také musím vyzdvihnout staromilsky milou výtvarnou stránku. Práce souboru s kufry a kufříky je naprosto dechberoucí.
Radka Blatná: O Karkulce
Pohádková klasika pro nejmenší oblečená do originálního výtvarného řešení. Protagonistka poutavými rekvizitami a maňásky láká a chytře zapojuje do hry i děti. Nádherně je provedený vlk – vysvobozování Karkulky a babičky z jeho útrob a zašívání břicha je brutálně skvělá podívaná. Pro děti je zážitek nejen samotné představení, ale i možnost osahat si rekvizity a nasazovat na ruce maňásky po jeho skončení. Ačkoli se rodiče nedočkali žádného překvapení či skrytého fórku jen pro ně, bylo tohle představení divácky nejúspěšnější.
Divadlo Kufr: Dvojka vlevo nahoře
Představení má podtitul “zubařská podívaná pro celou rodinu”. Mno… Asi je to potřeba uvést na pravou míru. Zubařská podívaná to není, vypadá to tak jen chvíli na začátku, když první herečka s bolavým zubem dorazí k zubaři do čekárny. Chvilku po ní se objeví fanatický sportovec, kterého považujeme za bezohledného zubaře nechávajícího své pacienty nemilosrdně čekat. Že to není zubař, ale další pacient, zjistíme asi až po půl hodině, kdy se ozve ono nepopulární “Další prosím”… Fajn, tak už víme, kde jsme a koho sledujeme, teď ještě pořešit hluchá místa, kterých je snad třetina a může z toho být vynikající žonglérské představení s originálními nápady a vtipným provedením na téma nekonečnost čekání u zubaře.
Děkujeme Veverské Bítýšce v čele se starostou sv. Josefem a firmě Hartmann Rico za sponzorství, hospůdce U Václava za příjemné prostředí, všem členům Prkna a dramaťáku, kteří se podíleli na zdárném průběhu festivalu, všem účinkujícím a samozřejmě divákům, pro které to děláme.
Se všemi se těšíme, na již 17. ročníku festivalu Na PRKNECH, v červnu roku 2014, nashledanou.