Zdravím všechny příznivce amatérského divadla. Tak nám utekl další rok a jsou tu opět mé postřehy, tentokrát z již 15. ročníku Festivalu na PRKNECH.
Amadis: Úžasná svatba
Továrna na situační komedie Amadis přijede každý rok na náš festival (skoro vždy pro cenu starosty 😉 s novým kusem, ale ne vždy je to představení vydařené, viz recenze předchozích ročníků. To letošní ale celkem vydařené bylo. Pokazil ho jen výkon představitelky Judy, které se absolutně nedalo věřit, že je do budoucího ženicha beznadějně zamilovaná. Uvěřitelných měla jen asi pět vteřin při hysterickém záchvatu, což je ale na rozsah její role žalostně málo… Ostatní zahráli svůj standard, jen Ondřej Buchta v hlavní roli měl místy menší rezervy.
Prkno: Obyčejné vzpomínky
Z tohoto představení, které obsahuje tři povídky, byla zahrána jen jedna. Byla to tedy spíše ochutnávka premiéry, která nás teprve čeká. Nebudu tedy hodnotit vznikající představení a pouze zkonstatuji, že je dobrým příslibem pro premiéru opravdovou 😉
DS Svatopluk: Ženitba
Hodonínské představení bylo takové retro. Připadal jsem si, jako ve venkovském ochotnickém divadle uprostřed devatenáctého století. Jediné co vybočovalo a činilo představení neobvyklým, byl hlasový projev nevěsty, který mi až neuvěřitelně připomínal Františka z Kouzelné školky. Projev ostatních herců byl obrozenecky fádní a několikrát jsem u něj -usnul- ztratil pozornost. Ovšem hřebík do rakve tohoto představení zatloukl režisér, když nedokázal udělat konec a diváci začali tleskat až na druhé upozornění herců, kdy se přišli na forbínu poděkovat s větou: “To je ale opravdu konec…” Taky jsem si tuto větu řekl…
DS Kroměříž: Bůh masakru
U inscenace této hry se režisér dopustil hrubé a neodpustitelné chyby. Buď vůbec nepochopil o čem hra je, nebo ještě hůř, ji s plným vědomím okleštil na “pouhou” konverzační komedii. Herci podali skvělé výkony, díky nimž se diváci smíchy téměř váleli po zemi. Třeba silné poselství o tom, co si do domácnosti, kde žije hlodavec, nemáte pořizovat, jistě zasáhlo všechny. Jenže závěr této hry měl být mrazivý, silný a nekompromisní, prostě facka, aby došlo každému, že komedie skončila a nastává realita. Vidíte to?! Co tady vlastně řešíte?! Jenže to prošumělo, jak dva dny otevřená limonáda…
Anna Polívková: Anibyneřekla – Popůvky
Hlavní host festivalu byl pro mě zklamání. Průměrné písničky v mírně nadprůměrném provedení. Dva dobré vtipy přebilo opakované omlouvání se za anglické texty. Působilo to na mě takovým tím, “víte já jsem z Prahy a tam se už anglicky zpívá normálně, ale k vám na venkov angličtina ještě nedorazila, tak se Vám alespoň omlouvám…” Přitom byly její anglické texty tak prosté, že jim rozuměly i naše děti. V roli amatérské zpěvačky se protagonistka dost plácala, když jako profesionální herečka nedokázala tuto pózu divákům přesvědčivě předat. Její kolega byl o “level” výš, nedělal zbytečné kašpary a naprosto precizně hrál i zpíval.
Improliga: Zápas v improvizaci
Představení Improligy se mi líbilo. Jak to u improvizací bývá, měla skvělé i méně povedené momenty, ale mělo to spád a rozhodčí dění na jevišti dobře kočíroval, zejména když hrozil nějaký zátuh nebo trapná pauza. Sám byl také nejsilnějším článkem celého představení a po právu zápas mezi žlutými a modrými vyhrál.
Jarmilita: Bratr slunce a sestra luna
Tohle byl nějaký omyl. Vůbec to nebylo divadlo, tam neměli diváci co dělat. Ale co to bylo? Táži se spolu s malým chlapcem na jevišti, který nikdy nedostal odpověď. Měl to být příběh a mělo to být seznámení předškolních dětí s etnickými nástroji – tedy tak jsem to pochopil z upoutávky. Příběh ale neměl žádnou pevnou linku, přeskakoval ze slunce na lunu, z rostlin na zvířata, z ovcí na husy, z pevniny do moře a z něj do Austrálie… Jediné, co se děti o etnických nástrojích dozvěděly bylo, že se na ně nesahá, že v Austrálii žijí domorodí obyvatelé a že termiti vyžerou dutinu v eukalyptové větvi (znáte eukalyptus, že děti? Dává se do žvýkaček…). Jak se ale ty nástroje jmenovaly a která etnika a kde ve světě je používají, se děti nedozvěděly. Za to si ale za doprovodu zvuků trochu na jevišti zaskotačily, což byl možná pravý cíl tohoto nedivadla.
NaKop Tyjátr: O Smolíčkovi
Tak tohle byla povedená pohádka. Děti získaly důležitou informaci, že divadlo umí zahrát kdejaká uklízečka s údržbářem a to na velice solidní úrovni. Výprava jednoduchá, ale nápaditá, herecké výkony výborné. Klasická pohádka je zahrána originálně a proložena známými písničkami s vtipnými úpravami. Jezinky nejsou jen nějaké zlé anonymní bytosti, ale osobnosti, které to schytaly z důvodů, kterých by se děti měly vyvarovat, aby se samy Jezinkami nestaly. Dobrý nápad!
DSEK: Poslední případ pana Vočka aneb Velká buřtová loupež
Pohádka pro větší děti byla, jak už je v Rosicích tradicí, autorským počinem. Originální text se spoustou vtipných míst přenášel i na starší diváky dobrou náladu. Příjemné pokoukání, v němž herecky vyčnívala paní řezníková Krkovičková.
Young Prkno: O babičce, která si vyhodila z kopýtka
Dramaťák zraje. Je rok od roku lepší a tohle bylo určitě jejich nejlepší představení. A nejen po herecké stránce. Babičkami se pravděpodobně většina z nás moc nezabývá, pokud tedy po nich něco nepotřebujeme. Natož vzpomínkami na ty mrtvé. Ale tady diváky téměř hodinu bavila jedna babička zatraceně živá. A jsem rád, že její podání od Filipa nesmetlo ostatní výkony z jeviště. Zvlášť Oskar se nenechal titulní rolí nikterak zastínit. Ještě by se to chtělo zaměřit na hlasitost projevu dalších herců, kterým jsem ve čtvrté řadě vůbec nerozuměl…
Divadlo tří tučňáků: Potopa světa
Výborné! Našlapané přestavení plné skvělých vtipů. Po dlouhé době jsme se dočkali naplnění pořekadla “to nejlepší na konec”. Odpouštím Tučňákům, že začali poněkud ohraným fórem, kdy jeden z herců nechce jít na jeviště a druzí dva ho nakonec “naposledy” ukecají, protože pak to už nemělo chybu. Mají mít výčitky svědomí ti, co byli vybráni na Noemovu archu? Co myslíte? Není to téma na mezinárodní konferenci? Měli bychom tu názornou ukázku! A smrdíš!
Pokud máte na představení jiný názor, než já, nebo chcete k festivalu, či ke konkrétnímu představení cokoli poznamenat, dejte vědět v komentářích.
Děkujeme Veverské Bítýšce v čele se starostou p. Mifkem a firmě Hartmann Rico za sponzorství, hospůdce U Václava za podporu, všem členům Prkna a dramaťáku, kteří se podíleli na organizaci a průběhu festivalu, divákům, kteří v tak hojném počtu přišli a také souborům, které přijely.
Příští rok u festivalu na PRKNECH s pořadovým číslem 16 nashledanou!