Drazí a milí příznivci nejen amatérského divadla. Třináctý ročník festivalu je za námi a já jsem tu opět se svými pocity ze všech představení, která jsem shlédl. Smajlík na konci každého článečku znázorňuje, jak jsem hlasoval, nebo jak bych hlasoval, kdybych nezapomněl 😉
*Divadlo Prádelna – Žízníci*
Tady platí, co loňský ročník, výborné představení hned na úvod festivalu, ale málo diváků… Velká škoda… Hra o různých závislostech je ozdobena výbornými hereckými výkony v čele s Evou Jakubcovou, která získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon festivalu. K Žízníkům bych ale měl přeci jen pár menších výhrad. Občas se naprosto zbytečně odbíhá od tématu hry a chvílemi je to trochu víc ukecané. Večírek se koná dozajista jen kvůli kostýmu motýla, který je sice kouzelný, ale působil by lépe v Kabaretu sesterského souboru DSEK, který jsme viděli v neděli. Humor za každou cenu se do každého představení nehodí. Ale to jen tak na okraj, celkově je představení velice povedené a řekl bych, že vyhrálo právem 🙂
*Divadlo Haná, Vyškov – Ze života hmyzu*
O předloňském představení tohoto divadla _Strakonický dudák_ jsem napsal, že mě nedokázali udržet na židli. I letos jsem měl problém se na židli udržet, jen to rozhodně nebylo přesyceností divadlem, či osezeným zadkem, o čemž jsem předloni polemizoval. Nevěřil jsem. To vykreslení různých lidských neřestí prostřednictvím hmyzu bylo podáno zcela nedostatečně. Když po přestávce nastoupili mravenci, vypadalo to chvíli, díky vcelku dobře provedené stylizaci, nadějně, ale když diktátor zakřičel potichu a nezřetelně, byla naděje ta tam… Škoda, že jediný moment, který byl nějak aktualizován, byla kukla, která vypadala jako mobil (proč proboha? jako že budoucnost?). Kukla mohla zůstat klidně kuklou, ale představení by hodně prospělo výrazné zkrácení textu, který, i kdyby byl podán alespoň trochu současně, nemusel by ztratit nic ze své působivosti. Pokud se režisérovi nechce do textu zasahovat, měl vybrat něco jiného… Jen ne proboha konverzační komedii, to by dopadlo ještě hůř… 🙁
*Amadis – Bez předsudků*
V programu je napsáno: „Jedná se o hru PLNOU svádění a odmítání…“ a taky se tam píše něco o italském temperamentu… No já nevím… Jestli tam nějaké svádění je, tak rozhodně není předvedeno s italským temperamentem. Pod tím si představím, že peřina lítá po celém jevišti, jenže protagonisté tohoto představení se o ni jen nesměle přetahují… Když vynecháme překonstruovaný scénář, jenž k tomuto žánru patří, zbývá jen ten konverzační humor, který je ale potřeba podpořit skvělými hereckými výkony, což se ne zcela povedlo. 😐
*Divadelní spolek Kašpar – Smíšené dvouhry*
Host festivalu nezklamal. Vztah muže a ženy o třech jednáních a ve třech podáních byl předveden zcela profesionálně a byl hereckým koncertem obou protagonistů. Konverzační komedie jsou pro herce těžký kalibr a spousta amatérských souborů, jak jsme mohli vidět i letos zde, je prostě nezvládá. Snad jim představení Kašparů přineslo alespoň nějaké poučení a inspiraci. 🙂
*Divadlo Prkno – Kvartet*
Hra o zanícenosti čtyř čičmundů, kteří, zaslepeni vidinou pofidérního úspěchu, naprosto ignorují realitu a budují si svůj vzdušný zámek, může mít pro někoho jednu zásadní vadu. Po prvních třech minutách totiž celkem s jistotou ví, jak dopadne. Ale proč ne, sledování toho procesu je zajímavé, herecky je Prkno, jako vždy výborné, jen Jarek občas z role tvrdého diktátora trošku ujížděl a my viděli záblesky toho dobráka, jak ho všichni známe, což mi malinko navozovalo pocit, že Wilhelm diktátorem není, ale pouze si na něj hraje… Pokud jde o scénu, ona černobílá kombinace je pro tuto hru velice vhodná, jen přišel mi divný ten řetěz na neexistujících dveřích, se kterým se hercům špatně manipulovalo. Jistě by to šlo vymyslet lépe a praktičtěji. To jsou ale drobné detaily na celkově vynikajícím představení. 🙂
*Divadlo Prkno – Tři prasátka*
Vynikající po všech stránkách. Přestože je hra určena pro nejmenší děti, užívaly si ji i děti předpubertální. Ty naše z ní citují a písničku umí po jednom představení nazpaměť (i ty malé). Tak to má být 🙂
*Kunštátský ochotnický soubor – Sextánky*
Hra slibovala spoustu legrace, neb bylo předem avizováno, že mladé studentky hrají starší ženy a naopak staré profesorky jsou ztvárněny nejmladšími členkami souboru. A aby to nebylo jednoduché, tak dvě mužské role jsou pouze mluveny ze zákulisí přes mikrofon a postavy jsou coby papírové figuríny voženy po jevišti právě nehrající herečkou… Což o to, nápad to není špatný, ale samo o sobě to představení neudrží… I když jsem se snažil jít představení naproti, nenacházel jsem tam už celkem nic, co by mě zaujalo. Pár dobrých vtipů nezachrání nevyrovnané herecké výkony, kdy jedna herečka hraje přehnaně stylizovaně, druhá civilně a třetí to naprosto znuděně odchodí… Reklamní vsuvky bych očekával spíše při přestavbách scény a když už se nese na scénu plakát s textem, měl by být tak velký, aby ho přečetli i diváci v poslední řadě a měl by tam zůstat tak dlouho, aby ho vůbec přečíst stihli. Ovšem lepší by bylo tu reklamu zahrát… 🙁
*Divadlo Kolárka – Lýzátka*
Tak tohle byla pecka. Kdo nebyl připoután ke svému sedadlu, tak byl do něho návalem energie protagonistů zatlačen a musel se držet, aby neprošel skrz. Představení sice bylo o ničem, což však vůbec nevadí, když o tom víte předem. Tato koláž scének, písniček a tanečních výstupů byla v první řadě (což musím vyzdvihnout, protože to na letošním festivalu moc vidět nebylo) interpretována se stoprocentním nasazením. V druhé řadě byli všichni účinkující herecky na vysoké úrovni, což se u ZUŠek moc nevídá… Určitě nemůžu vynechat nezapomenutelné ztvárnění Duhové víly, při kterém jsem brečel smíchy a které se nedá popsat jiným slovem, než: *HRUBÝ!* Škoda jen, že ke konci už dochází nápady a závěr není tak našlapaný, jako první půlka. Mělo by to být spíš naopak, aby se představení zvolna rozjíždělo a gradovalo. Ale nevadí, mně se to i tak moc líbilo! 🙂
*Blud v Tyátru – Ať žije Pušón!*
Poněkud smutné je, když v představení, které je prezentováno jako komické, je nechtěný humor ten nejlepší, který se na scéně objeví. Zde se to přihodilo, když starostova sekretářka dělala sirénu. Ztratila hlas a z jejích úst vyšlo pouhé sípání. Kdyby to bylo chtěné, byl by to výborný vtip, ale bohužel… Představení je amatérské v tom nejhorším slova smyslu, není v něm ani náznak nějaké invence. Překomplikovaný scénář, ve kterém je spousta nelogičností (což má asi působit vtipně) se musí uchopit úplně jinak, než ho slepě reprodukovat po větách. Klíčové slovo je _nadsázka_. Soubor neumí pracovat ani s rekvizitami, což bylo vidět nejlépe na tom, že mají na scéně obrovskou mapu světa, ale dálnici z Murmansku na Gibraltar si ukazují sami pro sebe na stole a ta velká mapa za celou dobu nemá žádné využití, i když scén s mapou je ve hře víc. Nebo si na jeviště herec přitáhne opravdový padák, aby ho okamžitě sundal, jen abychom mu uvěřili, že je parašutista. Kdyby s ním skočil z provaziště, měl by aspoň malý smysl, ale takhle je to zbytečný krám navíc… Skok sekretářky z okna je naprosto nepůsobivý, okno je na hraně jeviště a všichni, včetně herců na scéně, herečku po celou dobu vidí… A tak by se dalo pokračovat dál…
Po představení jsem se dozvěděl od kolegů, kteří tutéž hru viděli v podání jiného souboru, že ve hře hraje důležitou roli vztah komisaře k sekretářce, který se do ní na první pohled zamiluje. Jeho představitel z Bludova to však před diváky dovedně skrýval až do samého závěru…
Asi jsem si měl vyzobat jednotlivé vtipy bez ohledu na dění na jevišti, jenže k čemu se to pak jmenuje divadlo? Z tohoto představení mám pocit, že kdyby si Bludovští sedli na hranu jeviště a scénář přečetli, tak by to vyšlo nastejno… 🙁
*Divadlo SoLiTEAter – Svou vlastní ženou!*
To se dá napsat jedním slovem: geniální! Ale dobře, napíšu víc. Nevěděl jsem předem vůbec, o čem to je, jen že jeden herec hraje přes 30 postav, takže jsem se trochu obával nějaké zběsilé převlíkačky. Naštěstí zbytečně. Libor Ulovec, který je civilním povoláním advokát, ztvárňuje postavy jen a pouze (až na jednu malou výjimku) řečí a mimikou. Žádné rozmáchlé herectví, ale naprosto precizní hra řeči, obličejových svalů a lehkých gest. Nic pro velká jeviště, ale na malé scéně, jako je náš klub, velice působivé. Na amatérské scéně něco nevídaného. Klobouk dolů! 🙂
*Divadlo Bez střechy – Šťastná událost*
Je zajímavé, že jeden režisér (Tomáš Dorazil ml.) má na jednom festivalu dvě tak různorodá představení. A to nejen tématicky, ale i kvalitativně. Zatímco _Ze života hmyzu_ bylo těžkopádné a často až nudné, _Šťastná událost_ je svěží, vtipná a má spád. Herecké výkony jsou také o třídu až dvě výš a tak jsem měl s touto hrou jen jeden zásadní problém – přestavby. Scéna je nápaditá a funkční, což o to, ale ty přestavby jsou moc dlouhé, zvlášť ta první, kdy se Petr Muzikář převléká do komplikovaného pyžama (nejdřív přestavuje, až je hotovo, teprve se jde převléct). Čekání nám má ukrátit živý zpěvák z okna v portálu. Ani by mi nevadilo, že jde pokaždé o tutéž píseň, ale bylo by na místě, kdyby si vybral takovou, kterou zvládne. Že zpívat umí, nám dokazoval každý večer v hospodě u kytary. Mama od Queen se sice tématicky do hry hodí, ale Fredie Mercury by ho musel uškrtit, kdyby slyšel, jak jeho píseň brutálním způsobem przní. Mnohem větší službu by divadlu prokázal, kdyby mlčky pomohl s přestavbou té scény. 🙂
*Divadlo Prkno – Hra*
Jeden muž, nespokojený s děním ve společnosti, napsal hru o dvou mužích nespokojených s děním ve společnosti. Protože autora, režiséra i představitele jedné z rolí, Víťu Jakubce, znám osobně, dovolím si i osobnější komentář. Musím říct, že jsem byl velice překvapen, že tento člověk, který se v kolektivu velmi často prezentuje jako naprosto arogantní debil, který nemá problém (natož výčitky) někoho urazit a naopak má velký problém se za své chování omluvit, je schopen napsat něco tak silného. Čekal jsem sprchu buranských nadávek na politiky, ale nic takového se nekoná. Hra _Hra_ je velmi zajímavým pohledem na pocity lidí, kteří chtějí být svobodní a na to, jak se tím vyrovnávají. A pro mě osobně je i překvapivým pohledem na Víťu Jakubce samotného. Tohle by arogantní debil nenapsal. Na _Hře_ je poznat, že byla šita protagonistům rovnou na tělo, oba si své role užívají, hrají je s radostí a s plným nasazením, což je dobře jak pro ně, tak pro diváky. Myslím si ale, že by _Hře_ prospělo, kdyby byla hrána v menším, komornějším prostředí – byla by jistě ještě působivější. Je mi jasné, že s těmi křídly není jednoduché se vejít na malý prostor, ale to je na rozhodnutí režiséra. 🙂
*Divadlo Ovečka – O ztracené ovečce*
Jednoduchý příběh byl vyprávěn zdlouhavě a pro nejmenšího diváka i nepřehledně. Vypravěčka, která představení provázela, mluvila nevýrazně, děti se velmi brzy začaly bavit a neudržely pozornost. A to pohádka trvala pouhých 40 minut. Každá loutka, kterou divadlo používá, jako by byla odjinud. Chybí výtvarník a režisér, který by pohádku jako celek pohlídal. Pochvalu si zaslouží písničky v podání dětí ze ZUŠ, tohle jediné v příběhu funguje přirozeně a jasně. 🙁
*Dramaťák – Hraješ ten strom jak úplný dřevo!*
O tomto představení jsem psal už loni a nic zásadního se nemění. Jen Klára, kterou jsem loni vychválil, se jevila poněkud nervózní a její výkon toho loňského o kousek nedosáhl… Dvojčata „rapeři“ o dost zaostávala za ostatními a jejich neznalost textu a chichotání napovídá, že jim na výsledku vystoupení nezáleží… Jinak se ale všichni snažili a bylo to opět moc milé podívání 🙂
*DSEK – Kabaret aneb historky z Nonstopu*
Pecka! Písničky, scénky, poezie – skvěle namíchané představení se spoustou výborného humoru. Kabaret, jak má být! 🙂
*Divadlo Dialog II. – Ostře sledované vlaky*
Představení běží v dobrém tempu, ale divák, který zná Menzelův film, se neubrání srovnávání, což je samozřejmě chyba. Jenže vysvětlete to zaujatému mozku, který je úžasnými výkony Neckáře či Somra ovlivněn… Když jsem u hereckých výkonů, chtěl bych požádat Štěpána Morávka v roli přednosty, aby raději nehrál. Všichni ostatní se pohybují po jevišti tak nějak přirozeně, jen on se snaží hrát a působí tak poněkud prkenně, zvlášť ve vypjatějších polohách, když se rozčiluje… Více civilismu by to chtělo. Co mi ve hře překáželo, jsou hudební výstupy. Naštěstí od divadla Bez střechy jsou provedeny čistě, ale nemají ve hře bohužel žádný význam. Navíc, tady se scéna nepřestavuje, herci se (snad) nepřevlékají, takže písně jsou použity poněkud samoúčelně… Průměrné představení, nic převratného, ale ani nudného. 😐
A na závěr obvyklá poděkování.
V první řadě musím poděkovat své Silvii, která mi pomáhala moderovat, za spoustu nápadů, za nasazení a za to jak mě několikrát vytáhla z „okna“, až to odnesla zdravotně a musela festival předčasně opustit…
Pak patří poděkování všem zúčastněným divadlům, panu starostovi, Jarce, kolegům z Prkna, holkám z dramaťáku, personálu U Václava a tomu nahoře za počasí 😉
Takže se těšíme zase za rok! 🙂