S režisérem Tomášem Dorazilem a hercem Davidem Plášilem z vyškovského Studia Haná hovořila Eliška Siblíková
Mohli byste nám prosím zopakovat větu o té životní filozofii?
Jednou se všichni dozvíme, k čemu to všechno bylo, všechno to utrpení. No vidíte a mě zrovna u tohohle představení nejvíc baví věta – že se musí žít. I ten sranec se musí žít, tady a nebo jinde.
Proč jste si vybrali tuhle hru?
DP: Tomáš Dorazil je člověk, kterému se tento typ experimentálního divadla líbí.
TD: Viděl jsem to v Ostravě, kde to napsala Nasa Vedra speciálně pro jejich soubor a my v tom souboru máme kamarádku, která vyšla z našeho divadla, Peťu Lorencovou, a ta mně ten text doporučila, že by to mohlo být pro nás, protože je to hodně ženská herecká příležitost a těch tolik není. Měl jsou v našem souboru lidi, který by se na to typově hodili, tak proto jsme to vzali.
Máte větší zastoupení žen v souboru?
TD: Ne, ale já raději dělám s ženskýma, to divadlo. Ale nebyl to vtip, já to myslím spíš jako tématicky, ty ženský.
Jak moc jste to změnili oproti té ostravské verzi?
TD: Já si myslím, že to je úplně jiné představení, David to může potvrdit.
DP: Já jsem měl tu možnost to vidět, Peťa nás pozvala do Ostravy a je to úplně jiný představení. Ale obojí jsou skvělý. Byl to divný pocit koukat na Andreje, když ho hraji, ale i když byl jiný, tak byl skvělý.
V čem byly ty rozdíly?
TD: Scénograficky se to hodně liší, my tam máme víc metafor, úplně jinou muziku, jsou tam lehké charakterové posuny ve výkladu postav. Víc směrem k psychologii. Ostraváci šli spíš přes tu grotesku, my jsme se snažili jít víc do hloubky. Shodou okolností s náma v jednom špílu hrála i Peťa Lorencová, zaskočila za Iry, tu nejmladší sestru, jelikož naše herečka už měla velké bříško a to nejde, aby hrála nevinnou dívku. 75% žen ze souboru otěhotnělo, to je už opravdu docela dost!
Jaká je vaše nejoblíbenější scéna z celého představení?
DP: No, mně se nejvíc líbí druhá polovina, během první poloviny vyhladovím, v druhé se najím a domů dojíždím v podstatě bez večeře.
Ale abych pravdu řekl, tak asi nemám nejoblíbenější scénu, mně se to hraje od začátku až do konce celý dobře. Mám tam ale jednu scénu, která mi není úplně příjemná. Když Natálie uklízí po bytě, já si čtu, řeším kolečka, hráz a prdikulku… a v té první části scény, já se prostě moc necítím. No a ještě dneska Šema s tím, že je přestávka dřív…
Máte nějakou alternativu v krabičkové variantě?
DP: Ne, je to vždycky mrkev, je to vždycky bábovka a banán se šlehačkou. Ale když se to všechno spojí, tak je pravda že to ne vždycky dobře dopadne.
Nějaká veselá historka z natáčení?
Jedna mě napadá…my jsme všichni Vyškováci až na moji nejmladší sestřičku, ta je z Brna. Měli jsme hrát představení, chystat scénu a tak a ona dojela z Brna a oznámila nám, že si nechala celý kostým doma. No, tak jsme ji poslali zpátky do Brna a pak jsme museli představení o chvíli posunout a diváci si počkali. Ale myslím si, že se jim to čekání vyplatilo, protože to stálo za to.