Otázky k představení divadla Stodola kladla Silvie Siblíková, odpovídal režisér inscenace Pavel Buchta.
Jak vznikl nápad, hrát právě Ženy v ringu?
Tuhle hru v obsazení dvou stejných hereček hrál před nějakými deseti dvanácti lety Amadis. Vypadalo to úplně jinak, hrálo se to asi pětkrát. Děvčata si posteskly, že by to chtěly obnovit. První myšlenka byla, že to obnovíme sakumprdum s kulisama klasicky na kukátko a že se jen opráší text a jedna herečka, která už je pryč, se zalternuje. Požádaly mě, abych jim to celý zkorigoval režisérsky a když jsme se scházeli, tak mi to nedalo a zasáhli jsem do toho natolik, že se to změnilo textově, přehodnotili jsme psychologii těch postav a hlavně jsme změnili tu scénu. Přišlo nám, že jde vlastně o zápas a že by nebylo špatný dát to fakt do toho ringu. Ať už pro to, že je to zajímavé pro diváka, ale taky proto, že se to může hrát kdekoliv, nepotřebujem jeviště. Když jedem někam, kde nemají vůbec nic, mají třeba jen nádvoří, tak si lidi sednou dokola, my vytáhnem tři světla a může se to hrát, aniž bysme měli nějakou elevaci nebo stavěli podium.
Můžeš přiblížit zásah do těch postav?
V té původní hře jsou ty scény vlastně samostatné a nemají mezi sebou souvislost, kterou jsme tam doplnili. Ty děti jsou v původní verzi kluci, ale my jsme je změnili na holky, aby nám to sedělo. S tím jsme si nejvíc vyhráli. A pak šlo samozřejmě o škrty, abychom se vešli do nějakých 70 – 75 minut a mohli to hrát bez přestávky.
A je to napsaný vyloženě pro tři ženy? Když říkáš, že tam byli původně kluci, ti tam byli jen zmínění?
Ano, o nich se jenom mluvilo. My jsme do toho dali ten propoj, že to jsou vlastně ty holky ve školce.
A připsal jsi tam něco vyloženě ty sám?
Ne, já jsem si dovolil maximálně připsat nějakou hlášku, nebo změnit repliky, či přidat nějakou větu, ale víc jsem škrtal.
Jak jste vybírali hudbu? Mimochodem byla naprosto dokonalá.
Hudbu jsem vybíral volně dostupnou, abysme za ni nemuseli platit práva a s ohledem na to, jakou náladu má v divákovi vyvolat
A ty tvoje komentáře mezi scénami jsi vymyslel sám?
V původním scénáři je hlas, případně někdo, kdo přijde a uvede to jako postava. Já je říkám naživo, což je další změna oproti původnímu představení. Ten základ je danej a já si to pokaždé upravím jinak, snažím se holkám vymyslet nějakej novej vtip, abych je pobavil.
Jak si dáváš záležet na tom, aby to nebylo za hranou, abys mířil na diváka, který se zasměje a nebylo to pro někoho třeba moc?
To záleží hlavně na holkách. Já nejsem úplně zastánce vulgarismů, pokud jsou zbytečné. Ale pokud je potřeba, aby sprosté slovo zaznělo, tak by mělo zaznít. A jak říkáš, je potřeba hlídat tu hranu a dívat se, pro jaké publikum se zrovna hraje a podle toho to i upravit. Když víme, že jsou v hledišti děti, tak to holky vypustí, nebo nahradí něčím mírnějším